Proč nemají senioři rádi změny? Mohou za to neurony

Aby člověk mohl dělat větší či menší změny záleží skutečně na jeho povaze a pak také jak je vnitřně silný. Když je v pohodě dokáže velké změny a když naopak dokáže též, až to samotného překvapí, kde na to nabere sílu a odvahu.

Změny dělám celý život.Bez toho nemůžu být.Měnila jsem zaměstnání, byty, muže , nábytek jsem stěhovala snad každý týden a manžel večer hledal postel.Prostě jsem to k životu potřebovala a když byl dlouho klid, byla jsem nervozní. Te´d jsem se asi dostala nakonec.Došly mi totiž síly. Stěhování už bych asi nezvládla, v mém malém bytečku se nábytek přemísťovat nedá a taky bych ho už neunesla , muže jsem měnila .až vyměnila.Dostala jsem se konečně do klidu i když s tím vnitřně nesouhlasím.

Jsou změny a změny. Pokud jsou pozitivní a ku prospěchu, tak nejsem proti. Jinak jsem konzervativní, nerada měním návyky, dovolená na stejném místě, protože to tam máme rádi, měním pouze oblečení, nebo něco v bytě. Manžel zůstává už 38 let tentýž. Pokud změny, tak na ně musím být připravena. Nenadálé mě trochu děsí.

Coby Rak jsem odjakživa sběratelka, takže s věkem to opravdu nesouvisí. Některé změny nemusím, jiné vítám. Rozhodně se nevymlouvám na vyjetou paměťovou cestu, jsem přizpůsobivá, ale čím dál tím méně ovladatelná názory jiných. Některé změny mě ubíjejí, jiné mi dávají křídla. Myslím, že zatím spíš měním sebe než své okolí. Četla jsem Tomanovu knihu Debordelizace hlavy, (Zprimitivněte k úspěchu). Hezké čtení, nabité moudry, ale zatím se jeho dopad na mně neprojevil. :-)

Změny mě nabíjí.

Mám ráda změnu Změn jsem ve svém životě musela udělat řadu a ne vždy příjemných. Možná proto se nedržím stereotypně vyježděných kolejí. Samozřejmě, že některé zvyklosti nechci měnit, ale jsou to takové ty funkční, většinou se týkají mého zdravotního stavu.

Nemám ráda stereotyp, neustále vymýšlím nové aktivity, cestuji a pracuji. Mám ráda novinky třeba ve výpočetní technice nebo mobily. Vše nové beru jako výzvu se to naučit. Ráda se učím novým věcem, chodím na kurzy angličtiny a vůbec jsem hodně mezi lidmi. Ráda se přátelím a prostě ráda žiji.

Stereotypy pro mě nejsou. Možná je to přehnané, ale vadí mi už to, že se den co den sejdeme stejní lidé na autobusové zastávce v sídlišti na Chodově a jedeme na metro. A na Veleslavíně vylezu z metra a zase s jinými stejnými lidmi jedu na Ruzyň. To se ale vzhledem k stejné pracovní době dá těžko změnit. Takže alespoň se vyhýbám osobním stereotypům neboli rituálům. Je pravda, že se ráda vracím tam, kde to už znám, ale na druhou stranu zase ráda objevuji nové.

Žiji si svým stereotypním životem,ale rozhodně když přijde něco nové nebráním se tomu a přizpůsobím se.Když jsem někdy přestavovala nábytek,jak píše Eva,vždy jsem se vracela k tomu,jak to bylo původně.Tak se mi to líbilo nejlíp..Nerada zkouším ve vaření nové věci,jak kolikrát říkají to bude mňamka a je to blaf. Jinak mi nic nevadí,ráda se podřídím ostatním.Určitě už na stará kolena neměním svůj nábytek.K staršímu člověku patří i starší nábytek.Třeba mám špatný názor?

I já mám ráda změny v bytě, každou chvilku něco přestavím, zbavuji se ošacení, které nosím málo často, rozdala jsem spoustu knih, na kterých se jen držel prach. Citové pouto mám jen k hřebínkům do vlasů , které nosila moje maminka a starým fotografiím. Jediné co stále odkládám, vyměnit svůj opravdu opotřebovaný telefon za nový, dotykový / mám dva, jeden jsem vyhrála, druhý dostala/ Ale nějak se té nové techniky " šoupání" obávám...