Dovolená před padesáti lety

Dovolená před padesáti lety

24. 7. 2012

Na dovolenou před 50ti lety nemohu zapomenout. Proč? Bylo to dva měsíce před plánovanou svatbou, můj budoucí skládal poslední zkoušky budoucího elektroinženýra a já naposledy sama jela na zájezd. Bylo mi dvacet dva a moře, které jsem uviděla poprvé v životě na Černomořském pobřeží v Gagře mne doslova okouzlilo.

Ale hlavu ani srdce jsem tam tenkrát neztratila – i když – to musím přiznat bez mučení – ti krásní, štíhlí galantní Arméni, kteří tam trávili dovolenou po ukončení vysokoškolského studia - se snažili! A přece! Džonik, s nímž jsem se tenkrát v Gagře seznámila, je mým přítelem celých padesát let. Dvakrát nás se svojí manželkou Emilií navštívil. Po ničivém zemětřesení, které postihlo jejich město na tureckých hranicích, trávila celá jejich čtyřčlenná rodina léto u nás. A když jsme my po dvaceti letech s manželem vydali do Arménie, všichni nám neustále připomínali, jak jsme jim tenkrát po zemětřesení pomohli.

Za pár dní oslavíme s dětmi, vnoučaty a přáteli „zlatou svatbu“a přátelství s „našimi Armény“ stále trvá. A pak, že trvalé přátelství mezi ženou a mužem není možné! Je! Ale na hodně velkou vzdálenost…

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Procházková
Děkuji , Zuzko, zase "něco", co nás spojuje...
Zuzana Dvořáková
Někdy se to tak stane a přátelství trvá mnoho let.....moji rodiče se za dost dramatických okolností seznámili v roce 1968 v Jugoslávii s lidmi ,kteří nám moc pomohli,když jsme se nemohli vrátit domů z dovolené v srpnu 1968 a nechali nás u nich bydlet...mně bylo tehdy 8 a bráškovi 4 a doma ještě babi hlídala jestě ne ročního brášku,maminka prožívala tehdy dost krušné chvilky,dodnes jsou přáteli a ve stálém kontaktu.......moc se mi tvůj článek líbil Haničko....
Hana Procházková
Jitko a Zuzanko, děkuji za příspěvek. V reakci na Zuzčinu ruštinu chci jen doplnit, že prostřednictvím PC komunikujeme do Armenie stále ruštinou - ale podržte se - ruštinou psanou latinkou.
Jitka Chodorová
Tak mě došlo,že letos obě sníme stejný sen,i ten příběh by se našel,neměl však pokračování,ale co kdyby se to přece nakonec nějak povedlo,že?Moc pěkné povídání,díky
Zuzana Pivcová
Byla jsem v Gagře v roce 1972 a úplně mi učarovala (viz můj příspěvek Není moře jako moře). O to hůře jsem vnímala válku, která tam mezi Abcházci a Gruzíny zuřila na počátku 90. let. V Gagře jsem se tehdy spřátelila s Azou, inženýrkou z Tbilisi. Byla to krasavice, která pak byla jako delegátka nějakého sjezdu vyfocena na titulní straně časopisu Sovětská žena. Obě jsme rusky moc neuměly, ale psaly jsme si a rozuměly si dobře. Dokonce mám od ní dodnes keramickou soupravu ze závodu, kde pracovala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.