Trabant byl "nejlepší auto" - alespoň pro mne

Upřímně se přiznám, že jsem takový ohlas na své vyprávění nečekala, děkuji za všechny příspěvky, připravené pokračování je jen otázkou času.

Děkuji za vzpomínku na neúnavného pomocníka „Tráboše“.

Eva M. mi připomněla, že to samé jsem prožívala taky. Srdíčko až v krku, když rodiče půjčili mému budoucímu manželovi trabíka a zastavil u nás před domem! I my jsme později měli kombíka, manžel ho dokázal rozebrat snad do posledního šroubku a opravit kde co. To už se nikdy nebude opakovat. Také se těším na pokračování.

Milé povídání, také jsem nostalgicky zavzpomínala na jeho většího druha, wartburga, tři dny jsme na něho čekali bv Libkovicích tehdá, byl to kombík, skvěle vše převezl, na výstavách psů se v něm parádně přespávalo a jezdil suprově.

Trabant byl i mým prvním automobilem. Koupil jsem dva vraky trabantů. Dostal jsem havarované Audi. Z toho jsem si sám sestavil vozidlo. Jen generálku motoru jsem si nechal udělat motorářem. Fascinující bylo to, že když jsem Trabanta rozebral úplně na díly, bylo všech těch dílů asi jen čtyřicet. Čím méně dílů, tím méně možností závady. A moje vylepšení interiéru i exteriéru z tohoto vozítka udělaly přepychové auto. Ani už si nepamatuji, zda jsem ho nějak pojmenoval. Ale najezdil jsem toho s ním hodně. Ten Marcely.zajímavý a hezky napsaný a článek mi hodně připomněl.

Dočetla jsem poslední větu Vašeho článku a byla jsem malinko zklamaná, že pokračování příště. Už se těším. Líbí se mi, jak Váš příběh vyvolává u ostatních vzpomínky.

Marcelo, pěkně se to četlo. I o mě máma měla obavy, a říkala, snad za to nesedneš, holka, ty jsi blázen! No a ten blázen mi zůstal. Pokud jel s námi synek, vždy řídil bejválek. Když synek dospěl, koupil si Forda Probe. Hned chtěl, abych si to zkusila. Na tu jízdu nikdy nezapomeneme, jeli jsme se "ukázat příbuzným". Já řízla zatáčku, a kdyby kluk duchapřítomně nestrhnul volant a neudělal další potřebné úkony, naprala bych to přímo do jejich předzahrádky!

Já nikdy nezapomenu na sousedovic asi 4.letého kluka...Ležela jsem doma nemocná, otevřené okno a před panelákem si hrály děti. Starší brácha houkl na mladšího: "Bacha auto!" a ten prcek mu odpověděl: "To není auto, to je trabant!" Tenkrát jsem se musela, i přes svou letní angínu hrozně smát a myslím, že mi smích dopomohl i k rychlejšímu uzdravení... Mně samotné v té době bylo asi 16 let. :-)

Moji rodiče nikdy neuvažovali o řidičáku, peněz bylo vždy méně než málo. Ani na Trabanta by nebyly - tatínek jezdíval na kole a já s maminkou "pěškobusem", občas na kole, autobusem, vlakem. Ale ještě si pamatuji jeden název pro Trabanta: "Pryskyřičník pádivý" a jeho event. další využití např. po bouračce: neuvěřitelné množství "trsátek na kytaru".

Trabanta si moc dobře pamatuji. Měl ho náš kamarád, když jsme pracovali s budoucím manželem na Barrandově a on nás vezl z Lipna, kde jsme byli na návštěvě u jiné kamarádky maskérky. To teda byla jízda za všechny peníze, protože jsme málem přišli o peněženku. Ale jinak dobrý. *****