O bariérách lidského vnímání aneb Jak jsem se stal dyslektikem

Je to příliš dlouhé, abych udržela pozornost u myšlenek, které jsou zde přrkládány a které se mi zdají být jen blábolem zabaleným do rádoby vědy.Pokud to je přednáška z psychologie,tak se omlouvám, tu jsem nestudovala.

Ivano, pěkný příklad jste uvedla. A tak to má spousta lidí. "Co já nevidím, nemůže vidět nikdo. Co já nezažil, neexistuje." :-)

Někdy člověk spoustu věcí nevidí dokud si někde nepřečte nebo neslyší, že to existuje. Pak se diví, jak je možné, že mu to tak dlouho unikalo.

Zatím jsem žádnou Castanedovu knihu nečetla, ale četla jsem spoustu takových, v nichž jejich autoři získali stejný vhled do věcí "tajemných" bez použití šamanských technik či přímo halucinogenních látek. Je s podivem, jak mnoho lidí zajímá, co je mimo nás, aniž by je zajímalo, co se skrývá uvnitř nás. Nebylo mi zatěžko ivestovat do sebe, abych tomu aspoň trochu přišla na kloub. Byly to nejlépe investované peníze v mém životě. Takže dobře vím, o čem je v tomto článku řeč. Všichni jsme na Cestě, jen o tom většinou nic nevíme. Kdo vědět chce, má snadnější cestu. Díky za hezký, i když možná příliš komplikovaný článek, obzvláště pro ty, kteří se podobnými věcmi nezabývají. Ale kdo chce, přečte, a kdo chce moc, ten i porozumí.

Člověk je asi většinou opravdu svazován konvencemi a řada lidí si netroufne "překročit svůj stín". Připomnělo mi to zážitek z minulého roku, kdy jsme byli s Jiřím v Rock Café na večírku motorkářů. Většina osazenstva jsou drsní motorkáři a mezi nimi polonahé hezké dívčiny a k tomu hodně odvážné programy. Nechybělo ani dost erotické vystoupení mladých žen u tyčí. Vtom jsme se tam potkali s velmi váženým uznávaným vojenským historikem, s kterým jsme se do té doby znali jen na odborné platformě. A on se tam pohyboval zcela nenuceně a fotil. Prostředí, oblečení program, koneckonců i věk, to byla bomba. A on upřímně řekl: Abych řekl pravdu, Vás bych tady nečekal. Ani já Vás, odvětila jsem. Pak jsme se oba srdečně zasmáli. U nás v práci o mně vlastně teprve nyní získávají první informace "odjinud" (viz i i60).

Knihu jsem četla ale jak jsem napsala "je to pod moje rozlišovací schopnosti". Život pod vlivem omamných látek či různých lektvarů není můj šálek kávy. Ale nikomu jeho názory neberu. Byla jsem před 10 léty v Amazonii a viděla šamanský obřad pro turisty - určitě to bylo zajímavé. Šaman v tranzu - po požití lektvaru byl úplně v rauši.

Učení dona Juana je zajímavá kniha, hodně vypovídající a překvapující. Nedělání intelektuálů na chatách a zahradách potvrzuje, že tam se člověk hledal. Jsou už i jiné možnosti hledání se a nalézání. A nevidět pravý svět jako úniky se provozují často. Ten záchod bych asi přečetla, třeba i jen znak samčí a samičí. Ale únik jsem zažila dnes v nemocnici, kde z pokoje naříkal velmi hlasitě pacient, křičel bolestí. Tak úporně jsem se snažila zmizet, že dobrých deset minut mám okno, nevím nic, přestala jsem vnímat zvuk. Byla jsem jinde. Bariera strachu. Kvůli slovům Jiřího jsem nechtěla reagovat, ale stalo se....

Nejsem si jistý, zda čtenáři pochopí hlavní myšlenky tohoto článku. Když by si uvědomili, že mají vlastní bariery vnímání, mohlo by to přispět k získání většího nadhledu a obohacení vnímání světa o další roviny a perspektivy. Asi takových ale moc nebude.

Pod moje rozlišovací schopnosti............