Máme malou, krásnou, úrodnou zemi chráněnou horami, se spoustou řek, lesů, s přívětivým podnebím, s většinou pracovitých obyvatel s povědomím sounáležitosti k evropské kultuře. Jsme národ bodrých povah se sklonem k lišáckému řešení problémů a nechybí nám humor. Jsme hrdi na svoji svébytnost a snad i schopni ji bránit. Nejsme uzavřená společnost, uprostřed Evropy to ani nejde. Mísí se u nás všechny jazyky světa tak, jak moderní doba dopřává pohybu.
Nemohu říci, že by mi to zvlášť vadilo. Naopak. Protože se naskýtá mnoho možností, ráda se dávám s cizinci do hovoru. Vstřícní jsou Vietnamci. Chovají se uctivě a neodmítnou odpověď na žádnou otázku. Nezapomenou říci, že se jim u nás líbí. Ochotně diskutují i Rusové. Jsou hrdí na svoji zemi a většinou velebí svého prezidenta. Ukrajinci jsou bezradní, žijí v obavách a své vládě nevěří. Japonci jsou většinou usměvaví cestovatelé, kteří poděkují i za pozdrav a přivítání v naší zemi. Barmská rodina, která zde dostala azyl, se asimilovala s velkou vděčností. Jsou chudí. Mají pět dětí, občas jim kupuji něco dobrého na zub a nejsem sama. Angličané a Francouzi jsou nadřazeni, i když se snaží, nedat to znát. Němečtí dělníci, kteří zde pracují jako vyslanci německé firmy, nadávají na poměry v Německu stejně, jako naši lidé u piva. Moje zkušenost mi říká, že si lze porozumět.
Cestou z procházky jsem si všimla skupinky šesti mladíků, jak sedí v kruhu na holé zemi u rybníčka za kostelíčkem a vzrušeně diskutují. Arabští studenti. Namířila jsem si to přes loučku k nim. Bylo pozdě vrátit se, když jsem poznala staršího Araba, který před časem na moji otázku o atentátech v Paříži reagoval tak agresivně. Odpověděli mi na pozdrav, potvrdili, že jsou studenti a Syřané. Nabádala jsem je, ať nesedí na holé zemi, že nastydnou, ale oni celkem vesele ukazovali termosky s horkým čajem. Na moji otázku, zda jsou jejich rodiny v bezpečí odpověděli, že jsou v Jordánsku. Vysvětlila jsem jim, že události v jejich zemi sledujeme a přejeme jim, aby se mohli vrátit domů, že z fotografií znám, jak je jejich země krásná a pod.
Pak jsem položila otázku, zda jsou pro Asada nebo proti. Starší Arab vyskočil jak na péru. Řekl, no komment, no! no! Nemáme čas, nashledanou. Odešla jsem. Mám ve své zemi záhadu. Jakou roli zde ten člověk má?
