Zvládnu každou zákrutu

Článků je hodně, nelze si vše vybavit, to je paní Jano normální. Děkuji za zájem, snad ještě něco stvořím. Nebude to již čtenářský deník, protože ta pěkná kniha , i bez mého zavinění, vyskakovala v reklamě všude. Na i60 se mi líbí, ale článek jsem přeposlala dcera. Na počítači toho stále moc nezvládám, mám jen základní znalosti. Za měsíc budu končit v práci (dostala jsem padáka), tak bude více času se něco naučit. Plánů mám povícero.

A teď vidím, že jsem si článek před rokem přečetla. Paměť také nic moc. :-)

Vidím, že mám ještě větší zpoždění než Elena V. Také jsem článek minula, ale ráda jsem si ho přečetla dnes. I já měla snahu získat řidičák, ale učitel v autoškole měl spadeno na učitele, měl s nimi asi problémy, když chodil sám do školy. Rozhodně jsme si my dva nesedli, takže se automobilizmus nestal mým koníčkem. Přestože jsem testy i jízdy zvládla tak, že nestačil koukat, dobrá řidička ze mě nikdy nebyla. Vynahrazuji si to radostí z jízdy na kole. Také bych si ráda přečetla, jak se vám na íčku líbí po roce.

Milá Věrko, Váš článek mi utekl, měla jsem v době jeho vydání poněkud jiné starosti. Ale dnes jsem si ho velice ráda přečetla. A obdivuji Vaši odvahu přihlásit se do autoškoly. Já jsem ji nikdy nenašla a dost toho lituji. Ale představa, že bych tam narazila na takového nervózu učitele mě přímo děsí. Věrko, určitě jste už pokročila s počítačem a tak se těším na Vaše další příspěvky zde na íčku. Děkuji, za přání k narozeninám.

Marti, děkuji a ráda přijímám. Řidičák jsem vzdala, mrzí mi to zvláště teď na začátku houbové sezony, ale dobře si pamatuji na ten "strach" a to jsem se ploužila pomalu.

Protože jsme stejně staré, dovoluji si nabídnout tykání a přivítat Tě Věrko na íčku. Článek je dobře napsaný, živě jsem si Tě za volantem představovala. Myslím si, že bys to neměla vzdávat a sehnat si jiného, trpělivějšího a laskavějšího učitele. Já sama bydlím na vesnici a jsem moc ráda, že se zatím sama dopravím tam, kam potřebuji. Ale jasně, že rozhodnutí je jen na Tobě. Takže vítej! Marta

Milí íčkaři ,děkuji za Vaše přivítání. V tak přátelském prostředí se cítím moc fajn. Ještě mě čeká velký kus práce, abych zvládla počítač tak jako Vy. Zdraví Věra Lišková

Paní Věro, vítejte mezi nás. Začala jsem číst o Vaší autoškole a těšila jsem se, že popíšete zdárné ukončení a já napíšu pochvalu. Vy jste to ale vzdala. To je škoda, když už jste našla odvahu začít. Já jsem nikdy nenašla ani tu odvahu a moc mě to mrzí. Pan Jaroslav by zasloužil! Učitel má být trpělivý a ne poděs.

Paní Věro roztomile jste popsala své trápení s autoškolou, přímo jsem to viděla jako bakalářský příběh, prostě někdo řídí, někdo ne, ale co na tom táleží, hlavně, že uřídíme svůj život :-) A vítám Vás na íčku !

Paní Věrka mi svým příspěvkem připomněla mé vlastní trápení v autoškole. Asi proto, že jsem kozoroh, jsem se ale nevzdala. Do autoškoly jsem se přihlásila ve svých 54letech, po tom co jsem zůstal sama a v garáži stálo zánovní auto, které žádné z dětí nepotřebovalo. Autoškola navíc vyřešila moje psychické potíže. Nedovolila mi několik týdnů myslet na nic jiného a tím pádem nepropadat smutku po smrti mého manžela. Při první návštěvě teoretické výuky jsem nabyla dojmu, že to zvládnu. V učebně jsem byla bezkonkurenčně nejstarší, ale plna odhodlání. Problémy přišly při jízdách. Mladá instruktorka autoškoly měla sice trpělivost, ale po několika hodinách, kdy nezaznamenala žádný posun k lepšímu mě předala kolegovi. Ten, rovněž proti mně výrazně mladší, dostal málem infarkt, když mi auto „zdechlo“ přímo v zatáčce v plném provozu. K výraznému posunu došlo, až když se mne ujal nejstarší z instruktorů. Pán již v důchodovém věku měl se mnou svatou trpělivost a dokonce tvrdil, že jízdy se mnou ho těší víc než s mládeží, že si se mnou víc popovídá. Jízdy jsem udělala sice až na potřetí, ale ta radost…! A spokojeně jezdím do teď.