Ilustrace: pixabay.com

Příběh na 50 slov: Přepadení

29. 2. 2016

Den je krásný, čekalo ji setkání, pohyb a žádný stres. Náhle tíha za krkem, studené objetí a už ji vidí, mráz po zádech běží. Prastará, od jara do jara navzdory všem stále svěží. Horké víno, přesto studené líce. Připíjím šťávou z citronu. Alespoň chvíli spát. Na konci Chřipky je krásně.

glosa Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 1.3.2016 15:10

Jano, hora knih k mání byla, ovšem jiné dobré se neobjevilo.

Drahomíra Stínilová 1.3.2016 14:43

Nesnáším, když mi chřipka začíná a já mám svůj plán, který musím odložit. Bezvadně se Vám povedly ty nepříjemně-příjemné pocity nemoci vtěsnat do padesáti slov.

Naděžda Špásová 1.3.2016 14:32

a my jsme na to tři. Pejsky nepočítám, ty už prskali taky. *****

Naděžda Špásová 1.3.2016 14:29

Dano, pravda pravdoucí. Nesmí být ten konec v nedohlednu, což je u mě běžné. V současné době skoro 2 měsíce. Je totiž mrchá putovní

Eva Mužíková 1.3.2016 12:41

Dano, přesně tak to bývá -nečekaně udeří a člověk v tom lítá, číhá na nás všude kolem,..... já jsem vždy jak zbitá:)))

Jana Šenbergerová 1.3.2016 11:15

Ony i dolní cesty dýchací dovedou pěkně potrápit bez ohledu na kalibr zbraní proti ním nasazených. Kašlu, kýchám, špatně dýchám, ale jinak si to užívám. Venku vydatně sněží, doma je teplo a milý člověk nablízku. Hora knih k mání a mohu si užívat nicnedělání. Ve všem špatném třeba najít dobré. :-)

Dana Kolářová 1.3.2016 11:06

Paní Kosťunová, děkuji.

Dana Kolářová 1.3.2016 11:04

Pravda, paní Šimková.

Hana Šimková 1.3.2016 09:12

Ano, na konci chřipky je krásně.Jenom kdyby probíhala tak krátce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Podzim v podloubí

Sedím v podloubí u sklenky vína a přemýšlím o tom, jaký bych chtěl vlastně být a také, kde bych chtěl právě teď být. A také o tom, jaký je ten dnešní svět. Takové podivné myšlenky mne přepadají vždy, když se ocitnu sám v některém místním kavárenském prostředí.

Jan Zelenka

Lidská hloupost nezná meze

K napsání tohoto zamyšlení mě přivedly dvě věci. Jako první byl můj ranní nález, ale o tom později. A druhým byl impulz z televizního zpravodajství.

Elena Valeriánová

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková

Cestička v zeleni

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Jindřich Berka

Pozdravit staršího neni ostuda a pustit v metru sednout už vůbec ne

Ale někdy je to pro partu dospívajících spíš hrdinství. Elementární základy slušného chování máme snad každý přirozeně zakódované, někomu se ale schovaly někde úplně vzadu. To je pak těžké zamachrovat za slušňáka.

Jaromír Šiša