Soutěž: Poprvé - Moje horolezení

Olinko, hezky se to čte. Jenže pro mne by takové poprvé bylo zároveň i naposled. Je mi zle í na vyšším žebříku. :-(

Olinko, smekám, o této tvé sportovní minulosti jsem neměla tušení. Sama jsem odjakživa sice někam málo popolezla, ale měla jsem vždy problémy dostat se pak dolů. Hory ale nade vše miluji, i skalní města, ale cítím respekt.

Olinko, každý, kdo dělá horolezectví musí mít v sobě hodně odvahy. Máš můj obdiv. V Tatrách jsme zatím nebyli a asi hned tak nebudeme. Nesmí tam pejsci. Ale určitě jsou krásné. *****

Ahoj děvčata, ani nevíte jakou radost mně udělaly vaše komentáře. Vlastně i to psaní a vzpomínání bylo moc krásné. Najednou se vynořilo tolik vzpomínek, samozřejmě i smutných. Z těch hezkých by se, možná, ještě dalo něco napsat. Všem vám děkuji... O.♥

Jako v té písničce Věry Martinové. Čím to, že se rozpadají úžasná manželství a ta všední, problematická zůstávají? Mám také takovou zkušenost.

Olinko,jsi úžasná ženská! A krásně jsi to napsala.mm

Ano, Olinko, na Tobě a Tvé vitalitě je Tvůj dřívější způsob života opravdu velmi pozitivně podepsán. Moc mě potěšilo, žes do svého vyprávění zahrnula můj milovaný kraj - Český ráj s Prachovskými skalami a Hruboskalskem. Vzpomínám, jak jsme tam jako děti na výletech pozorovaly horolezce, kteří tam vystupovali na vrcholky skal. To pro mě byl vždycky velký zážitek. Tebe jsem tam ale určitě neviděla, protože jsem se záhy odstěhovala. :-)))

Tatry díky za váš článek ,po přečtení jsem si vzpomněla i na své první poprvé !!!!!!

Olinko, jsi sportovec a je to na Tobě vidět. Těším se na setkání, budeme si o Tatrách vyprávět

Obdivuji Vás, krátký čas v mládí jsem chodila s jedním horolezcem, ale nikdy v horách jsem s ním nebyla, jezdil jen s kamarády z Vysoké vojenské školy. Ani bych nemohla, z výšek mám fobii