Rčení „Svatá Anna - chladna z rána“ vzešlo z pozorného vnímání přírodních zákonitostí našimi předky a pokud se výrazně nezmění klimatické podmínky, budou lidé každoročně očekávat, zda se příroda opět projeví v souladu s citovanou pranostikou. V mém vyprávění chlad svatoannenského dne postupně pronikal i do duše mladé ženy a stal se na určitou dobu součástí jejího žití.
Pozvání na velkolepou oslavu jmenin předsedkyně místní organizace KSČ se nedalo odmítnout. Veselí se protáhlo do pozdních večerních hodin. Za ostřížího sledování oslavenkyně, soudružky Anny, mající v režii i zasedací pořádek, mohl ředitel podniku konverzovat jen s členkami výboru, ale s přibývajícím časem a stoupající hladinou alkoholu v krvi dozor nad ředitelem ochabl, a on se konečně mohl posadit vedle ženy, se kterou toužil strávit zbytek večera. V pracovní době se prakticky nesetkávali, ale v onen osudový den začal krásný, bohužel, krátký dramatický vztah, jako dle scénáře nejhoršího „béčkového“ seriálu.
On ženatý, ona rozvedená s dítětem, a nad tím vším jestřábí stranické oko, pátrající po zakázaných vztazích na pracovišti. Láska si však nedala poroučet, ani od předsedkyně partaje, a když ředitel neakceptoval její příkaz ukončení vztahu ani pod pohrůžkou vyloučení ze strany a odvolání z funkce, povolala k řešení vyšší instance, OV KSČ i KV KSČ, doplnila žádost o exemplární potrestání smyšlenými pikantnostmi a těšila se na „popravu.“
Oba byli vláčeni a ponižováni soudruhy mdlého rozumu, neschopnými řešit nic podstatnějšího než vztah dvou lidí a to si vychutnávat do detailů s pocitem vlastní nezvratitelné moci. Asi je zbytečné rozepisovat, jak totalitní úředníci rozhodli. On byl odvolán z funkce, vyloučen z náruče strany, ona dostala výpověď s takovým posudkem, že musela přijmout práci zdaleka neodpovídající její kvalifikaci. Přesto vše ustáli a zakrátko se vzali.
Že by konečně happy end? Bohužel, za pár měsíců po svatbě podlehl muž nevyléčitelné nemoci. Byl to trest za to, že chtěla dosáhnout štěstí za cenu neštěstí jeho první manželky? Stalo se to, co se stát mělo? Teplo krátkého štěstí chladlo pod postupně převládajícím pocitem viny.
Další vztah rovněž skončil smrtí manžela a tehdy se rozhodla zůstat sama. Stále jí zněla v uších slova jediné přítelkyně, která při ní stála za všech okolností: „Máš smůlu! Tvůj život je jako špatně zapnutý kabát. Jakmile dáš první knoflík do špatné dírky, tak těžko bude poslední knoflík na správném místě.“
Oč jednodušší je řešení vedlejších vztahů v současné demokracii. Někdy mám pocit, že teprve politik s mimomanželskými známostmi, je IN!
