Soutěž: Moje poprvé

Jano. hodně smutné a bolestné. Víc není co dodat. *****

Je to moc smutné, srdce zabolí i když si řekneme, že to patří k životu. Děkuji.

Jani,je dobře,že jsi svůj příspěvek napsala.Ano veselé i smutné,vše bývá poprvé.S tím smutným jsem se nedávno setkala.A aby to nebylo tak jednoduché,byl smutek 2x v jednom roce..Ale bohužel.Život musí jít dál a vždy se snažíme těšit na něco veselého!!!

Je to smutné, ale patří to do života. "Umírala" jsem s tatínkem a s maminkou. Když je člověk při tom a udělá co nejvíce jde, smíří se s odchodem. Horší je pocit, že něco nestihl a to se jen tak nenapraví. Naštěstí někdo odchází a někdo nový se narodí. Tatínka nahradila Natálka a maminku Honzík. Doufám, že nás také nové životy nahradí...

ˇJano,děkuji Vám za tento smutný článek a věřte,že mám slzy v očích.Je nám líto práčka,morčete,ale co takový blízký člověk?To si někdy řeknete,To nezvládnu.Zvládla jste to,stejně by jste mu nepomohla,jen jeho trápení prodlužovala A on neměl sílu dál žít.Je mu tam dobře, tam odkud není návratu. Přeji dál mnoho dalších sil a krásných vzpomínek a nezapomínejte a žijte,každý den pro Vás svítí slunce,fouká vítr i třeba poletuje sníh.Cítím s Vámi.

Jani, citlivě napsané bolestivé Poprvé. Je to lidský úděl s bolestí se loučit s milovaným člověkem. Útěcha ve slovech "už ho nic nebolí" je jen takové pofoukání. Těžce hledám slova do komentáře. Tak snad jen, že Tvoje Poprvé mě vzalo za srdce.

Hodně smutné.Nepřejí to nikomu.

Jani,taky věřím,že to tak je a setkáte se.

setkala jsem se se smrtí tak jak každý v našem věku několikrát a vždy to bylo velmi smutné a bolestivé . Smutné poprvé které bohužel patří k našemu životu.