Máme se bát?
Ilustrační foto: pixabay.com

Máme se bát?

12. 3. 2016

Předevčírem se mě stala divná příhoda. Docela všední, obyčejný den, pondělí 11 hodin dopoledne. Zvoní zvonek, vykouknu z okna. Pod oknem mladík v civilu "paní, jsem policista a potřebuji se dostat k vám do zahrádky". Požádala jsem o doklad, on vytáhl z kapsy zlatou placku a že by potřeboval rychle otevřít. Beru si klíče, brýle a jdu dolů, bydlím v 1.patře.

Odemykám dům, ale policista už v zahrádce je, pustil ho oknem zaměstnanec firmy, která sídlí pode mnou. Ještě jednou požádám o doklad, teď už v brýlích a dotčeně se ptám co se děje. A zároveň slyším křik z vedlejší zahrady od souseda. Právě tam jiný policista chytil zloděje, kterého soused objevil ve svém domě.

Ten zloděj, na útěku, se právě chystal přelézt plot ke mně do zahrady. Když jsem si uvědomila, že často mívám dveře do domu pootevřené kvůli kočce, polilo mě horko. Mám pod schody komoru, kdyby se tam zloděj schoval a vylezl, až by byl klid, ani nechci domyslet, co by se mohlo stát. Asi si většina z nás myslí, že doma se nám nemůže nic stát.

Ten zloděj šel drze za bílého dne krást. V té vilce bydlí dva muži, otec se synem,oba chodí do práce, syn pracuje v noci a ve dne spí. Bylo štěstí, že právě nespal, stačil zavolat policii a oni rychle přijeli. Podrobnosti nevím, ale teď už se budu pořád zamykat. V létě mívám celé dny dveře dokořán, to už si netroufnu.

To už se teď budeme bát napořád?

 

 

 

 

bydlení zloději
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Těžká věc. Hlavně si udržet pružnou mysl a správně si každou situaci vyhodnotit.
Zdenka Jírová
Bohužel, situace se už asi nezlepší. Opatrnosti není nikdy nazbyt, finty nejrůznějších živlů se neustále "vylepšují". Dříve jsem měla ráda podvečerní procházky v parku za hezkého počasí. To už bych si dneska netroufla.
Olga Štolbová
Lidičky, všem vám moc děkuji za povzbuzení. Samozřejmě jsem opatrná a budu ještě opatrnější. Bohužel, svět už nebude nikdy jako dřív. Díky...
Marie Magdalena Klosová
Olinko,opatrnosti nikdy nezbývá,ale na druhou stranu,strach má velké oči.Buď obezřetná a když Tě popadne strach,tak si opakuj:Vše je v nejlepším pořádku.Je to tak,jak říká Jana Š. mm
Lidmila Nejedlá
Olinko, zavírej a zamykej! V budoucnu se lidem z věčného strachu a pozornosti vyvinou oči kolem celé hlavy. My si zatím musíme pořídit plynovou pistoli.
Alena Tollarová
Od té doby, co se našim mladým ztratila v noci na štědrý den z balkónu mísa bramborového salátu, se už fakt nedivím ničemu. Ale to bylo v noci. U vás ve dne ... to je fakt děs.
Jitka Chodorová
Olinko, je mi líto,že jsi se vyděsila, ale chápu to,nemusíme mít pořád strach, ale ve střehu být musíme. A ty dveře nejen zavírej,ale i zamykej, a s kočkou si najdete jiný způsob její volnosti. A měj se prima.
Jana Šenbergerová
Olinko, to co píšeš, je sice na pováženou, ale nebrala bych to jako důvod ke strachu, ale spíše k obezřetnosti. Kdo se bojí, většinou si to, čeho se bojí, přitáhne. Na vesnici nebo v malých městech si neznámých lidí většinou někdo všimne, ve městě je to mnohem složitější. Kdysi mě ani nenapadlo zamykat byt na noc, i když jsem byla sama. Mockrát se mi stalo, že jsem špatně dovřela dveře a celou noc měla byt naplno otevřený. Teď jsme dva a máme zamčeno i ve dne. Časy se mění a my s nimi. Hezky jsi to napsala. Člověk zapomíná být opatrný, když se dlouho nic nestane.
Zuzana Pivcová
To Ti moc nezávidím. U nás v paneláku také není bezpečno, ač máme speciální zámky. Ale jsme tři spojené průchodné vchody se stejnými klíči, dohromady 90 bytů. Mnoho lidí už svůj byt pronajalo nebo mají podnájemníky. Zdá se mi, že se setkávám víc s neznámými než s původními tvářemi. A navíc všelijací opraváři a obchodníci od firem, operátorů a různých služeb.
Hana Rypáčková
Jedna dcera v baráčku má velikého psa , ale když tam jsem , stejně si zamykám. Druhá branku vždy zamyká , zatahují venkovní žaluzie, ale stejně mám pocit snadného přístupu.Na štěstí jsou vnímaví sousedi. Když nám vykradli chatu /dávno/, hnusilo se mi tam pobývat, už mi to nepřipadalo jako bezpečné místo...Pak už byl klid, protože blízko se zabydlili lidé a jejich pes štěká na cizí.. Olinko, chápu tě..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.