Ilustrační foto: pixabay.com

Ofidofobie

12. 3. 2016

Můj příběh příroda

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(4.8 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Štolbová 15.3.2016 16:07

Jsem na tom skoro stejně, jen slepýš mě nevyděsí, toho poznám. *****

Jana Šenbergerová 15.3.2016 15:28

Asi jsem měla štěstí, že jsem moc hadů v životě nepotkala, přestože jsem bývala takové lesní dítě. Buď ležel někde úhledně stočený nebo, a to mi ho bylo líto, uvězněný v rozteklém asfaltu na silnici. Podobný strach, jaký ty máš z hadů, mám já z tučných bílých červů, kteří se živí mršinami. Hezky jsi nám popsala svou fobii, i když, mezi námi děvčaty, není o co stát. :-)

Alena Várošová 15.3.2016 14:39

Elen,to je několik příhod naráz,dokážu si to představit.Taky tyro potvůrky nemusím.Jednou jsem pavala v moři dá se říct u kraje,něco se mi motalo kolem nohy,málem jsem se utopila..Při představě,že je to had vyběhla jsem na břeh přes skalisko ani nevím jak.Když vidím v moři hada pádluju na břeh.Byl to kus silného lana a já strachny málem podělaná,to Vám bylo trauma,nikdy nechci vidět hada.Obrázek úžasný a je to had,není to ještěrka .....???

Zpět na homepage Zpět na článek