Ofidofobie

Hady sice nemusím, ale po dlouhém domlouvání jsem se přemohla a vzala do ruky "domácího mazlíčka" - malého hroznýše. Překvapila mne hebkost jeho kůže.Nemám ale žádnou chuť to opakovat. Já mám jiný problém - trpím arachnofobií, panickým strachem z pavouků. Jednu svou zkušenost jsem na íčku popsala v článku Pavouk v Rumunsku. Jen při vzpomínce na pavouka mi běhá mráz po zádech. Neumím s tím ale nic udělat,dokonce se mi to zhoršuje.

Také z nich mám strach, osobní zkušenost žádnou.

Hady nemusím, ale loni, když se plazila mladá užovka přes silnici, stoupla jsem si tak, aby ji nepřejeli.

Mám fobii z hadů a když jsem je před pár dny viděla svíjet se na náměstí v Marrakeši bylo mi jich líto. Sešité tlamičky, prostě hrůza

Eleno, já bych asi omdlela, kdyby mi někdo hodil za krk obyčejnou žížalu. Ta fobie taky má svoje jméno - skolerofobie.

Už to, že jsme se sestrou "adoptovaly" v ZOO chřestýše, svědčí o tom, že nám hadi odporní nejsou.

Elenko, mně nevadí jen samička od hada, tj. hadice. Jinak jsou mi odporní, asi jako Adamovi. Slepýše bych nerozeznal, musím se na něj podívat na Wiki. Hezký článek.

Elen, já jsem na tom podobně, hady nemusím. Pohled na tu zmiji na paloučku by mne také pořádně vyděsil... Když jsme s Bertíkem vybírali ze záchytných kbelíků u silnice žáby stalo se, že tam zapadla i zmije. Bert běžel vždy napřed, nakukoval do kbelíků, není li tam myš. Ovšem, když před kbelíkem ztuhnul, bylo mi jasné, že je tam zmije a on si je vědom, že je to nebezpečí. Chytrý pejsek...

Když já se hadů nebojím...Ale nejsi jediná, znám mnoho lidí, co je vyděsí i žížala.

Jsem na tom téměř jako Elen a Ivana.Musela jsem si obrázek zarolovat abych mohla přečíst článek.I tak mám husí kůži.A slepýš že není had?To mi nikdo nevymluví.