Soutěž: Moje poprvé - Výkaz
Ilustrační foto: pixabay.com

Soutěž: Moje poprvé - Výkaz

12. 3. 2016

Pokrok nezastavíš a technický pokrok už vůbec ne. Jednoho dne mi na psacím stole v práci přistál počítač. Absolvovala jsem jedno školení, tedy jsem se naučila počítač zapnout a vypnout. Cože? Prý budeme v našem školském komplexu komunikovat jen jeho prostřednictvím. Žádné pobíhání po kabinetech, kancelářích...to udělali mně, člověku, na kterého kontakt a komunikace s lidmi má vliv, jako na Alenku lázně. Tak jsem pracovala: Pokus, omyl, omyl pokus, vypocená tabulka zmizela i s údaji jedním klepnutím, znovu pokus...

Každý rok posílala naše instituce výkaz o žácích, zaměstnancích, prostorách našemu zřizovateli. Tentokrát to muselo být elektronicky. Dělala jsem, co jsem mohla. Vyplňovala kolonky, přiřazovala kódy za domov mládeže, zaměstnance v DM, ve školní kuchyni, kolik vlastních prostor,kolik pronajatých od státní instituce, kolik od soukromé osoby, kolik procent činí pronajatá část vysokoškolské koleje, kolik učebny, tělocvičny, pracovní úvazky...nakonec jsme to kompletovali s kolegou, zástupcem ředitele pro výuku. Za to, co jsme odeslali, bychom hlavou neručili.

Okamžitě sem přijď, slyším z telefonu. V ředitelně už stál kolega s děsem v obličeji. Ředitel, jinak klidný člověk, řval: "Neumíte počítat? Co jste to vyplodili? Připravili jste školu o dva miliony. Kde jste vzali ta hausnumera?! Nemám čas vše po vás kéntrolovat! Nebude na odměny, na osobní platy, nic nevybudujeme,...odebírám vám osobní platy a snížím vám mzdy o procenta na celý rok." Tak pojedeme na ministerstvo, hlesl kolega. Napravíme to. " Vy dva? S vámi se tam nikdo bavit nebude...!"

Styděla jsem se. Nikdy jsem se přeci nemýlila. Tak tohle už nezvládnu, technika mě dohonila! Musím se poohlédnout po jiném zaměstnání. Snad to zvládnu v obchoďáku za kasou. Chodila jsem se ptát do účtárny, o kolik nám snížil ředitel plat. První měsíc nic, druhý nic,,,až mi účetní, byla už v důchodu a vděčná za malou pomoc ode mne, pošeptala: "Nic vám snižovat nebude, pan ředitel tam měl také chybu a škola dostala peníze všechny. Byl na ministerstvu.

Moje sebevědomí zase vyrostlo, bohužel, na chybě někoho jiného. Jsme všichni již v důchodu. Scházíme se jedenkrát měsíčně, je nás už tolik, že bychom mohli založit novou školu včetně kuchyně, DM i úklidu. Vzpomínáme, užíváme spoustu legrace, svěřujeme si pikantní zážitky, ale o naší neschopnosti v začátcích práce s počítači, ani ťuk.

 

 

Jaké bylo to vaše „poprvé“? Co vám nejvíce utkvělo v paměti, na jakou událost či činnost, kterou jste dělali prvně, nejraději vzpomínáte Zúčastněte se naší soutěže a napište nám svůj příběh na téma „Poprvé“. Více informací o soutěži najdete zde.

 

 

 

 

 

Můj příběh Soutěž - poprvé
Hodnocení:
(4.9 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Tak vidím,holky,že jsme na tom veskrze stejně! Tedy dobře !!! :)mm
Marie Magdalena Klosová
Lidmilko,já jsem se pár roků před důchodem odmítla účastnit počítačových kurzů.Nechtěla jsem s tím mít nic společného.Ani počítač jsem nechtěla nikdy vlastnit.Ale člověk míní,okolnosti mění.Když byl můj muž v nemocnici,počítač jsem si koupila a za pomocí mladých kamarádek se naučila spoustu věcí.A některé prostě nepotřebuji.Ale jsem ráda,že se toho nebojím.Bez počítače bych neměla ani nového partnera,ani i60.:)papa mm
Zuzana Pivcová
Dovedu si Tě živě představit. Nám dali PC v archivu naštěstí zpočátku jen jako psací stroj na vyřizování badatelské korespondence, kterou jsme ale tiskli a posílali ještě normální poštou. Nikdy jsem neabsolvovala ani nejjednodušší PC kurz. Na všechno jsem se ptala znalejších kolegů. Dnes je veškerá archivní pošta elektronická a v určitém speciálním programu MO, ještě, že já ji nevyřizuji.
Jana Šenbergerová
Když si vzpomenu, jak mě tehdy šéfka naštvala, když si postavila hlavu, že bude zadávat úkoly přes počítač, a proto se musíme všichni s ním naučit pracovat. Dnes jsem jí za to vděčná, i když si občas říkám, že bych mohla čas mařit i zdravějším způsobem. :-) Pěkně jsi to, Lidmilo, napsala.
Naděžda Špásová
Lidmilko, opět hezky napsané vzpomínky. Taky jsem na čtečku a následně na PC koukala jak jojo. Naštěstí mi v té době ještě fungoval mozek, tak jsem se to celkem naučila. No a teď už to zase úspěšně zapomínám. *****
Hana Rypáčková
Myslím, že nás to postihlo všechny. I ten, kdo s prvními počítači/děrovými štítky /přišel do styku a pak s programem Karel a pak Windows. Ale ušetřilo to práce- výkazy, plakáty, výsledky soutěží. Měla jsem k ruce šikovnou mládež a tak jsem se radila a radila.Jenže na hraní nebyl čas....Tak až v důchodu jsem si pořídila PC. A není to bezva kamarád? "Honit červíčka po obrazovce " říkal můj kamarád matematik..
Alena Tollarová
Lidmilo, při čtení mi vytanulo na mysli, jak jsem někdy v roce 1995 přišla domů a brečela, že šéfová chce koupit počítač a to já teda nééé .. dám výpověď ... asi jsem tu lázeňskou kůru potřebovala už tehdá.
Eva Mužíková
Lidmilko, Ty mi mluvíš z duše. Já jsem také tvrdošíjně odmítala práci s počítačem, i když všichni kancelářští a ředitel tuto vymoženost již měli. Dokonce mi jej instalovali do kanceláře -- Ne. Já do těch rozpisů služeb, výkazů, výplat a plánů musím dávat sebe celou, vše jsem psala rukou. Dokonce to po mně pan ředitel přepisoval do počítače sám.. Vydrželo mi to až do odchodu do penze....
Alena Várošová
I já jsem to neměla se svým kamarádem počítačem lehké.Člověk se bál,aby něco neudělal špatně,abych si něco nesmazala a ani jsem mu nevěřila.Moje počítání ručně dělané výkazy byly pro mne rychlejší.No co Lidmilko naděláme,věda je věda i když špoupe nohama děda.Proto se musíme učit celý život.Pěkné popsáno.5*
Elena Valeriánová
Lidmilko, já měla také perné začátky. Na finančním oddělení byl tento zázrak - teda stolní počiítač přkrytý nějakým hadrem už celé dva roky. Pak jsem tam nastoupi!a já a spadla jsem přímo do začínajících změn. Vše se mělo začít dělat přes počítač, výkazy, výplatnice, statistická hlášení. A tehdy mi pomocnou ruku podal sám můj šéf. Naučil mě základy a zbytek, co by samouk, jsem postupně nějak zvládla sama. Někdy to bylo k pláči. Hezký článek Lidmilko, mnohým připomene perné chvilky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.