Soutěž: Moje poprvé - Výkaz

Lidmilko,já jsem se pár roků před důchodem odmítla účastnit počítačových kurzů.Nechtěla jsem s tím mít nic společného.Ani počítač jsem nechtěla nikdy vlastnit.Ale člověk míní,okolnosti mění.Když byl můj muž v nemocnici,počítač jsem si koupila a za pomocí mladých kamarádek se naučila spoustu věcí.A některé prostě nepotřebuji.Ale jsem ráda,že se toho nebojím.Bez počítače bych neměla ani nového partnera,ani i60.:)papa mm

Dovedu si Tě živě představit. Nám dali PC v archivu naštěstí zpočátku jen jako psací stroj na vyřizování badatelské korespondence, kterou jsme ale tiskli a posílali ještě normální poštou. Nikdy jsem neabsolvovala ani nejjednodušší PC kurz. Na všechno jsem se ptala znalejších kolegů. Dnes je veškerá archivní pošta elektronická a v určitém speciálním programu MO, ještě, že já ji nevyřizuji.

Když si vzpomenu, jak mě tehdy šéfka naštvala, když si postavila hlavu, že bude zadávat úkoly přes počítač, a proto se musíme všichni s ním naučit pracovat. Dnes jsem jí za to vděčná, i když si občas říkám, že bych mohla čas mařit i zdravějším způsobem. :-) Pěkně jsi to, Lidmilo, napsala.

Lidmilko, opět hezky napsané vzpomínky. Taky jsem na čtečku a následně na PC koukala jak jojo. Naštěstí mi v té době ještě fungoval mozek, tak jsem se to celkem naučila. No a teď už to zase úspěšně zapomínám. *****

Myslím, že nás to postihlo všechny. I ten, kdo s prvními počítači/děrovými štítky /přišel do styku a pak s programem Karel a pak Windows. Ale ušetřilo to práce- výkazy, plakáty, výsledky soutěží. Měla jsem k ruce šikovnou mládež a tak jsem se radila a radila.Jenže na hraní nebyl čas....Tak až v důchodu jsem si pořídila PC. A není to bezva kamarád? "Honit červíčka po obrazovce " říkal můj kamarád matematik..

Lidmilo, při čtení mi vytanulo na mysli, jak jsem někdy v roce 1995 přišla domů a brečela, že šéfová chce koupit počítač a to já teda nééé .. dám výpověď ... asi jsem tu lázeňskou kůru potřebovala už tehdá.

Lidmilko, Ty mi mluvíš z duše. Já jsem také tvrdošíjně odmítala práci s počítačem, i když všichni kancelářští a ředitel tuto vymoženost již měli. Dokonce mi jej instalovali do kanceláře -- Ne. Já do těch rozpisů služeb, výkazů, výplat a plánů musím dávat sebe celou, vše jsem psala rukou. Dokonce to po mně pan ředitel přepisoval do počítače sám.. Vydrželo mi to až do odchodu do penze....

I já jsem to neměla se svým kamarádem počítačem lehké.Člověk se bál,aby něco neudělal špatně,abych si něco nesmazala a ani jsem mu nevěřila.Moje počítání ručně dělané výkazy byly pro mne rychlejší.No co Lidmilko naděláme,věda je věda i když špoupe nohama děda.Proto se musíme učit celý život.Pěkné popsáno.5*

Lidmilko, já měla také perné začátky. Na finančním oddělení byl tento zázrak - teda stolní počiítač přkrytý nějakým hadrem už celé dva roky. Pak jsem tam nastoupi!a já a spadla jsem přímo do začínajících změn. Vše se mělo začít dělat přes počítač, výkazy, výplatnice, statistická hlášení. A tehdy mi pomocnou ruku podal sám můj šéf. Naučil mě základy a zbytek, co by samouk, jsem postupně nějak zvládla sama. Někdy to bylo k pláči. Hezký článek Lidmilko, mnohým připomene perné chvilky.