Soutěž: Poprvé u lisu

Danuš, pěkný článek, je vidět, že se žádné práce nebojíš.

Danuš,pěkný článek a zajímavé rozhodnutí.Já dělala celý život u jednoho zaměstnavatele.

hezké počtení o fyzické práci - jste statečná a šikovná žena

Já jsem ve čtyřiceti letech změnila výuku němčiny za práci v archivu. Začít takto v 55 je obdivuhodné, to zaslouží pochvalu!

Ano, to je veliká životní výhra, když člověk dělá práci, která ho těší. A i když práce fotografky a práce u lisu nemají vůbec nic společného, je to jen zdání. Protože obě práce byly odváděny s láskou, spojuje je určitě výsledek = dobré fotky, které mají lidi v albech dodnes a dobře utěsněná okna a dveře v autech, do kterých neteče. Prima.

Danuško, umět se postavit ke každé práci, to je ono. Bez pocitu ublíženosti. Krásně jsi to zvládla.

Danko Váš přístup k životu se mi lbí i celkově napsaný článek.

Dano, máte můj obdiv. Fabrika je to jediné, kam bych nikdy nešla pracovat. Dělala tam moje sestra i maminka a chodily domů značně utahané. Ne, že bych se bála fyzické práce, ta mi opravdu nevadí, i když po nemoci už to tak nejde, ale vadilo by mi to prostředí. Zažila jsem při škole praxi v Triole a zařekla jsem se, že tohle opravdu ne. *****

Děvčata díky, vaše ocenění mne těší, tam jsem byla opravdu šťastná

Danuško, to koukám! Tomu říkám akční rádius. jediným spojovacím článkem mezi tvými zaměstnáními jsi opravdu jen a jen ty. Máš můj obdiv.