Volary máme za humny

Vlakem ze Strakonic jsme tam za dvě hodiny, ale celou cestu je na co se dívat. Trať vede údolím řeky Volyňky a v nejvyšším bodě u Kubovy Hutě dosahuje výšky 1003 m nad mořem. Pak klesá, lemována betonovými bunkry /řopíky/ do údolí Teplé Vltavy, kde jsou rozlehlé pláně směřující na levém břehu vzhůru k Jedlové hoře, Bobíku a Boubínu. Tam pod nimi jsou Volary.

Městečko s dávnou tradicí dřevařství a pastevectví. Volarská obchodní Zlatá stezka spojovala Bavorsko s Prachaticemi. S ní jsou spojené zříceniny hradů v okolí. Kunžvart u Strážného, hrádek na Stožci, Hus na Blanici. Sůl a zboží z Orientu výměnou za obilí, tabák, slad, chmel a pálenku. Keltové na Šumavě hledali zlato a s citem pro krajinu a duch místa stavěli svá obydlí blízko původních svatyní a silových míst. Volarský rondel jedenácti kamenů na vyhlídce není původní. Byl přenesen z Krušných hor po stavbě dálnice. Ale energie menhirů se dostala na správné místo.

Volarské domy alpského typu jsou rozcapené jako kvočna hlídající svá kuřátka. Obytné i hospodářské prostory jsou chráněné plochou sedlovou střechou s pavlačí v průčelí. A v lukách roubené seníky, kde se seno schovávalo do zimy, kdy na umrzlých podmáčených lukách bylo teprve možné ho přivézt do města.

Dominantou města je kostel sv. Kateřiny na náměstí vedle hotelu Bobík. Na Zlaté stezce vedoucí kolem hřbitova jsou památkou chráněné stromy, staré aleje. Cesta vede kolem židovského hřbitova obětí pochodu smrti. Víc než devadesát židovských žen a dívek zde v klidu odpočívá vedle městského hřbitova.

My nacházíme odpočinek v městském hotelu a pivovaru Bobík. Příjemné pokoje, chutná a vydatná strava, pivo vařící se přímo před očima, neboť varna a spilky jsou přímo v restauraci. Ochutnávat můžeme několika stupňové, konopné pivo a zdejší bylinnou lihovinu. Konopné lázně jsou vybaveny moderními masážními vanami, používají přírodní produkty, bohužel nemají bezbariérový přístup. Za plaváním se musí krátkou procházkou. Ovšem bazén je prostorný a levný.