Když sleduji na Íčku debatu zralých dam o dostupnosti, či spíše nedostupnosti přijatelného oblečení pro naši věkovou kategorii ( měla bych spíše napsat pro ženy nestandardních postav), říkám si, jak se změnilo naše nazírání na módní vzhled. Oč složitější jsme to měli v minulém století v dobách našeho mládí.
Ano, nějaká konfekce v obchodu na ramínkách visela. Pokud se objevil nějaký jakž takž nositelný model, byl už předem prodán rodinnému příslušníku prodavačky, nebo vyměněn se zelinářem, řezníkem, či jiným obchodníkem za nedostatkové zboží. Ostatní modely vesele visely dál na ramínkách a vytvářely dojem, že máme plný obchod zboží. Ženy naší současné věkové kategorie na módu rezignovaly úplně a odívaly své povětšinou přebujelé vnady do sukní neurčitých tvarů v délce pod kolena - neslušivější délku neznám- a kombinovaly to vtipně se svetříky z různých syntetických materiálů. Vkusně a moderně oblečená žena byla ojedinělým jevem, který poutal pozornost širokého okolí.
A takový dokonalý zjev procházel jednoho jarního dne ulicí našeho městečka. Šla jsem právě ze školy, když proti mně kráčela štíhlá slečna s rozpuštěnými vlasy a na sobě měla kalhotový kostým! Úžasem jsem skoro přestala dýchat. Otočila jsem se k výkladu a ve skle sledovala přecházejícící slečnu a otáčela jsem se za ní, dokud nezašla za roh. Nebyla jsem sama. Leč pohledy ostatních náhodných chodců nebyly všechny tak obdivné, jako ten můj, jakýsi starý pán s hůlkou si dokonce odplivl,babka v šátku se pokřižovala, a ostatní reakce nebudu ani popisovat. Než jsem došla domů, měla jsem jasno. Musím mít kalhotový kostým ! Bez kalhotového kostýmu prostě nemohu existovat. Nedokázala jsem myslet na nic jiného.
Matka moje snahy o pořízení kalhotového kostýmu okamžitě vetovala slovy : Vypadala bys jak strašák do zelí ". Bylo mi jasné, že si budu muset pomoci sama. A okamžitě jsem dostala geniální nápad. Na půdě byla skříň se starými svršky po dědečkovi. A jak jsem předpokládala, byl tam i dědův takzvaně letní šedivý oblek. Děda byl menší postavy, znalecky jsem zhodnotila, že když se zkrátí rukávy a ustřihnou záložky u nohavic, oblek mi padne.
Druhý den jsem se pustila do práce, abych vše stihla, než přijdou rodiče z práce. Stříhala a zaobrubovala jsem ostošest, a kontrolovala výsledek v zrcadle. Délka dobrá, ale v pase to jaksi nesedělo. Trochu to šlo sice utáhnout v pase zapracovanou přezkou, ale kalhoty pořád padaly. Vzpomněla jsem si, že děda nosil kšandy, ale to u mne nepřipadalo v úvahu. Pásek. Jsou tam přece poutka na pásek! Běžela jsem na půdu a byl tam . Tenký kožený pánský pásek ke kalhotám. Ale nějak to pořád nebylo ono. Napadlo mě obháčkovat pásek zbytky příze, kterých jsme měli v šuplíku nepřeberné množství. To ale nebyla práce na jedno odpoledne. Pracovala jsem na tom v dokonalém utajení několik odpolední. K obháčkovanému pásku jsem ještě uháčkovala ze zbytků příze kravatu k bílé halence, sako ještě chtělo projmout, což jsem zručně provedla tak, jak jsem to viděla u švadleny, ještě pár záševků na kalhotách a bylo hotovo. Kdyby moje řemeslná zručnost byla na stejné úrovni jako moje kreativita, mohl vzniknout docela dobrý model. Ale i přes všechny řemeslné nedostatky to byla krása ! Když si to nikdo nebude podrobně prohlížet zblízka, nic se nepozná.
A tak jsem následující den vyrazila do školy v novém kalhotovém kostýmu. Už jsem nebyla zdaleka jediná, kdo se pyšnil tímto druhem oblečení, tato móda se v našem městečku rozšířila rychlostí blesku. Ale v naší třídě jsem byla první ! A spolužačky moje prvenství náležitě ocenily. Ne tak třídní učitelka. Nejdříve si mě přeměřila zpoza brýlí a pak se ironicky zeptala, jestli maminka ví, v čem chodím do školy. Statečně jsem zalhala, že ano, podporována spolužačkami, že to je teď moderní a opravdu se to nosí. Další dny už se obešly bez nepříjemných komentářů a já jsem si užívala zaslouženou slávu.
Jednoho dne zmizel. Ve skříni na půdě, kam jsem ho před matkou schovávala, najednou nebyl. Nechápala jsem to, dokud mi matka, která mě viděla bezradně pobíhat po domě, s úsměvem neřekla:
"Jestli hledáš ten oblek po dědovi, tak ten nehledej, spálila jsem ho v kotli. Nebudu poslouchat, že chodíš do školy jako hastroš a ještě tvrdíš, že je to s mým svolením "
Od té doby jsem v různých obdobích života nosila různé kalhotové kostýmy, a protože jsem poměrně stálá ve svých citech, kalhotový kostým je i dnes nejoblíbenější součástí mého šatníku.A už se nemusím spoléhat na svoji neumělou kreativitu. Mohu si koupit kostým ve velikosti N, K, v různých barvách, mohu si koupit sako o dvě velikosti větší, než kalhoty, a mám ještě spoustu dalších možností.
Tak si, dámy, nestěžujme. Chce to jen trochu odvahy a vynalézavosti. Projít pár obchodů, outletů, prohlédnout pár katalogů, a vytvořit originální, naprosto dokonalý model dle svých představ. A s úsměvem vyrazit na procházku jarním městem. Nikdo si před vámi neuplivne, nebude se křižovat, ani když budete mít jednu nohavici černou a jednu pruhovanou. Pokud to vyjadřuje vaši osobnost, tak je to v pořádku.
Dnes se prostě nosí všechno. Až budete popíjet kávičku ve své oblíbené kavárně, můžete si v duchu zanotovat s Louis Armstrongem jeho slavný hit What a wonderful world.
Svět je přece nádherný!
