Tak máme po velikonocích, život se vrací do normálních kolejí a já se kurýruji po velikonočním výletu. Letos počtvrté jsme byli s manželem a našimi dlouholetými kamarády na jarním putování. Vlastně, abych to uvedla na pravou míru, většina z nás se zná téměř od školky, protože jsou to moji milí spolužáci ze základky. Organizátorem je můj opravdu nejstarší kamarád Míla, pamatuji se, jak jsem ho ve školce tahala po třídě za nohy. Vybere vždycky lokalitu, kde jsme ještě nebyli, zajistí ubytování, naplánuje trasu a nám pak už zbývá na velikonoční neděli jen sednout do auta, vzít mapu a vyjet. Jeho organizování musím pochválit, protože to má vždycky perfektně vymyšlené. Letos to byly Čtyřkoly za Prahou. My jsme vyjížděli z Ústí nad Labem a zbytek z Vroutku. Délka z obou směrů je přibližně stejná.
Nevím jak vy, ale my jsme cestovatelé na baterky. Ačkoliv si cestu podrobně vyhledáme a popíšeme, vždycky nastane problém a my bloudíme. Nejinak tomu bylo i letos. Na Brno jsme v pohodě trefili, ale najít vesnici, která není ani na mapě, byl docela problém. Zvlášť, když značení směru cesty u nás není nic moc. Děkuji tomu, kdo vynalezl mobil. Díky němu jsme se s kamarády domluvili a oni nás postupně navedli. Ovšem do pláče mi bylo, když jsme se nějak znovu ocitli na dálnici na Brno a jeli a jeli. Naštěstí se odbočka objevila a nikdo si nedovede představit, jak se mně i manželovi ulevilo.
Čtyřkoly jsou součástí vesnice Lštění. Že jste to nikdy neslyšeli? My také ne. Je to na Sázavě, známější jsou možná okolní Poříčí, Velké Popovice, Černošice nebo Benešov. Ubytováni jsme byli v penzionu U Čerta. Po společné kávě jsme vyrazili na trasu. Vedla v podstatě kolem Sázavy s malou odbočkou na malý hřbitov s kostelíkem, ležícím na vyšším kopci nad vesnicí.
Pán bůh byl laskavý a nadělil nám přímo ukázkové jarní slunečné počasí. Všude byla spousta výletníků, cesta prosluněným lesem paráda, kolem řeky krásná příroda, což je vidět i na fotkách. Po asi 6 km jsme doputovali do Hvězdonic, posvačili pivo a párek, přešli most a ocitli se na druhé straně Sázavy. Jak jsme se dočetli, je to vlastně kraj Josefa Lady. Hrusice byly o pár km dál. Zpáteční cestu snad ani nebudu popisovat. Hlavně, že jsme ve zdraví po několika hodinách došli do Čtyřkol. Večer jsme poseděli s kytarou, na kterou Míla už spoustu let hraje a moc dobře, a připíjeli jsme si dobrým napěněným mokem.
Velikonoční pondělí se probudilo také do krásného dne. Před snídaní jsme vyšupali kluky, kteří nás odměnili vajíčky, a po domluvě jsme vyrazili ještě do Velkých Popovic, které není třeba představovat. Pivovar, vyrábějící zlatavý mok, který mám moc ráda a určitě nejsem sama, zná každý. Bohužel jsme se nedostali na prohlídku, jejich prodejna byla vybrakovaná po nedělním nájezdu turistů, ale oběd ve stylové restauraci se vydařil.
Všichni jsme se shodli, že náš výlet se mimořádně povedl, pochválili jsme a poděkovali veliteli zájezdu za jeho snahu a rozjeli se do svých domovů. Úmyslně jsem své vyprávění nepojala jako cestopis. Dnes je možné vše najít na netu, prostě jsem chtěla poděkovat přátelům za to, že nás mezi sebe přijali. Až doma jsem zjistila, že jsem si přivezla dárek z lesa v podobě klíštětě. Budu se snažit popisovat fotografie. Takže: Na zdraví!
