Jak se mohu jako senior připravit na poslední cestu

Váš článek se mi líbí, nacházím v něm nadhled a smíření. Souhlasím s panem Boháčkem, že článek je napsán s vtipem a odpovídá skutečnosti. Nevidím důvod, proč by se takové články neměly na i60 objevovat. V našem rodě se příbuzní dožívají 90ti let a mluvit o smrti se nebojí, naopak o ní začínají mluvit první. Sama ještě myslím na všechno možné jen ne na konec, ale jednou bych si přála dojít tak daleko, jak jste to vyjádřil vy ve svém článku. Děkuji.

Helenka Č. se s tímhle článkem vyrovnala nejrozumněji. Souhlasím, jsem na tom stejně. *****

Také žiji aktivním životem ale myslím si, že nepřemýšlet o smrti, je jako strkat hlavu do písku. Nemusíme o ní přemýšlet moc ale uspořádat si svoje věci je vhodné a odvážné. Článek se mi líbí.

Pane Jurajdo, přestože se vůbec na poslední cestu ještě nechystám a žádné věci s tím související neřeším, nevidím na Vašem textu nic zavrženíhodného. Naopak u mě jste se dotkl pětihvězdičkového souhvězdí.

Miluji život, a o poslední cestě vůbec nepřemýšlím.

Díky za tenhle článek souhlasím s vámi ,jestli je nějaký majetek tak za života darovat dětem .Mě tenhle článek nepobouřil naopak je v něm kus pravdy

Mám ráda život, své věci mám v pořádku, cenné věci jsem už dávno rozdala dcerám do rodin, aby si je užily a nemusely čekat, až umřu. Zakončím zajímavým citátem: "Až tady nebudu, k čemu mi bude, že jsem tady byl. Až tady nebudu, k čemu to bude vám, že jsem tady byl."

Zrovna dnes jsme s dcerou vedly na podobné téma debatu.Zemřel u nás pán 85 roků ve spánku.Měl silný zápal plic,jinak by se udusil.Co lepšího mu přát.Musíme tam všichni,tak je dobré,že pan Jurajda dal všechny věci do pořádku.Budu to muset udělat s domem taky tak.Pořád to odkládám. Na článku nevidím nic nevhodného.

Já bych ten článek zas tak nezatracovala. Připusťme, že smrt k životu neodmyslitelně patří a ať chceme nebo nechceme, všichni se k ní nějak blížíme. Ale vážit si ji nehodlám. Ta mrcha už mi vzala tolik milovaných lidí a za to si ji mám vážit? Nikdy!!! A k hodnocení článku: Nevidím nic špatného na tom, že autor o své budoucnosti přemýšlí a v předstihu ještě s jasným rozumem dává do pořádku záležitosti, které by potom za drahý peníz řešilo dědické řízení. Je zajímavá i příprava vnoučků na konec života. A nakonec - v poslední větě autor jasně píše, že může a chce dál žít aktivním životem - tedy tak jako těměř všichni my íčkaři zde.

Právě proto, že si vážím života, jehož součástí je (zatím) pořád ještě smrt, neshledávám na článku nic tak závadného, že bych se nad tím musela pohoršovat. Navíc zrovna jsem se setkala s tím, že plánů můžeme mít kolik chceme, ale i když tu dnes ještě jsme, zítra tu už být nemusíme. Takže dobrý - početla jsem si a v mnohém s vámi souhlasím. Snad jen připomínka k délce textu, i když mně zas až tak moc nevadila.