Vážení přátelé, ano. Dlouho toužebně očekávaný den nastal. Byl pátek 8.4.2016 a my jsme se plni očekávání vrhli do víru událostí a odjeli na zamluvený víkend do hotelu Kamýk v Doksech. A takových nás bylo ještě něco přes 40. Prostě někdo podá prst a ostatní chytí celou ruku. Ještěže tak. Jinak by se neuskutečnilo další setkání nás, íčkařů. Ze začátku spontánně a díky dobrým duším jako jsou Jíťa a Radek Caklovi a Alenka Vávrová organizovaně.
Po příjezdu všech nastalo velké seznamování, vítání již se znajících, no prostě v hale hotelu to hučelo jako v úle. Odpolední výlet lodí po Máchově jezeře se po hodině prohlížení si přístavu a nalodění na loď Hynek, která byla opravdu, ale opravdu malá, se také povedl. Nikdo netrpěl mořskou nemocí a Bertíkovi se to prý také moc líbilo. Říkal mi to, než jsme vystoupili.
Sobotní výlety se také všem vydařily. Po společném fotu před Kamýkem, jsme se rozprchli, jako když do nás střelí. Zákupy. Houska, procházka kolem jezera, procházka po Doksech, odpolední Bezděz a Čertovy hlavy u Mělníka, prostě všichni si přišli na své.
Zvláštní pozornost si zaslouží večerní zábava. V pátek se tančilo, popíjelo, v sobotu se tančilo, popíjelo a díky několika kulturním vložkám Helenky Červenky, Danušky Onderkové, saxofonového vystoupení Honzy Rašky, který za námi přijel i se svou paní a dětmi v sobotu a vyprávění vtipů těmi, kteří to umí a hlavně si je pamatují. V neposlední řadě musím zmínit hudební produkci Jitky Caklové, která sice amatérka, ale odvážná nám předvedla hru na akordeon (nebo harmoniku?) a díky diskotéce Ladislava Šimůnka, který nás kromě hudby ještě všechny obdaroval bylinnými výrobky své firmy, za což moc děkuji, se tančilo do pozdních hodin.
Neděle už se nesla přípravami na odjezd a loučením. Sečteno a podtrženo. Bylo to krásné, už dlouho jsem se necítila tak v pohodě, už dlouho jsem nebyla tak uvolněná. Jsem tak trochu stydlín a v cizí společnosti jsem dost nesvá. Tady to ovšem vůbec neplatilo. Takže díky všem, kteří se o to zasloužili. Po cestě domů jsme se ještě zastavili u rybníka Chmelař. Je u Úštěka a taky stojí za zmínku. Když jsem čekala dceru, byli jsme tam na dovolené. Vivat Doksy!