Po poledni jsem jel z práce kolem Olšanských hřbitovů. Byl před nimi velký shluk lidí a kravál. Vystoupil jsem a šel se podívat do nákupního centra Flora.
Byla tam vystavena bojová technika Armády České republiky. Ministr Stropnický procházel mezi vojáky i návštěvníky tohoto nákupního domu. Vypadal odpočatě a doprovázel ho jeden civil z ochranky. Někteří kolemjdoucí muži mu slovně vyčítali jeho projevy v porovnání se skutečnostmi.
Naše armáda si tam dnes hledala nové rekruty, lákala je na vysokou školu v Brně. ´Probíhaly ukázky bojových scén, přehlídka uniforem, čistě hrálo vojenské žesťové kvinteto. Ukazovaly se současné zbraně, výstroj; přátelští mladí a mírumilovní důstojníci s návštěvníky věcně hovořili. Jak obstojí v boji s muslimy…
Na můj dotaz, zda pušky hradní stráže mají hlavně zalité olovem, mi jeden odpověděl, že se bát nemusím, úderník v nábojové komoře chybí. Tyhle pušky mají opancéřovanou pažbu, aby s ní mohli bouchat do země.
Zajímavý byl robot na odstraňování výbušnin. Jezdil po okolí a dětem v chapadlu rozvážel cucavé bonbóny. Jedna návštěvnice se při pohledu na vojenskou obrazovku robota moc rozčílila! Mladí vojáci se dívali pod sukně kolemjdoucích žen!
Při mé malé penzi jsem se jednoho důstojníka zeptal, zda by mě také nenaverbovali? Prý ne, přijímají jen mladé a perspektivní. Míněna je perspektivnost do 60-ti let věku!
Udivila mě řeč vojáků Armády České republiky. Používala slovenštinu, „hej a četo priptavtě sa na odchod“.
Místo a datum na tuto akci byly nevhodné. Konalo se na části Olšanských hřbitovů, nad hroby, a s dnešním datem 13.! Asi moc nováčků dnes a na pohřebišti nesehnali.
Přesycen vojenskými dojmy jsem se vydal zpět k domovu, tramvají. Nějak jsem nebyl dost rychlý, tak mi hřbet ruky do krve pomlátil dveřmi řidič tramvaje, ne muslim.