Ilustrační foto: pixabay.com

Co mě vše nenapadne...

14. 4. 2016

Můj příběh

Autor: Roman Procházka

Hodnocení:

(4.8 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Květoslava HOUDKOVÁ 15.4.2016 15:55

Tak opět přibyl další zástupce mužů na "í"čku = těch, co píší optimisticky a zábavně - díky !!

Naděžda Špásová 15.4.2016 13:41

Romane, jak jinak než s vtipem napsané. Zase jsem se pobavila. Musím se k něčemu přiznat, v Doksech jsem se cítila uvolněně i díky tobě. Je to zvláštní, ale vůbec mi nepřišlo, že se vidíme poprvé. Brát život s humorem je dar a každý ho prostě nemá, tak ať ti to vydrží ještě hodně dlouho. *****

Lenka Hradecká 15.4.2016 13:22

Mně příjemný pohled na svět kolem nás a hlavně vtipný. Dík za pobavení.

Alena Vávrová 15.4.2016 13:12

Jé, překvápko a samozřejmě moc vtipné! To je prima, íčko má nejen nového baviče in natura, ale i jako dopisovatele :-) . Jen tak dál, Romane.

Karel Boháček 15.4.2016 13:08

Moje řeč, lidi užívejme si a nehoňme se !

Zuzana Pivcová 15.4.2016 13:02

Romane, jako humorné dokreslení osobnosti z parketu v Doksech je to prima!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá