Postavy:
Ivana - účetní v Čechách
Pavel - majitel firmy na Moravě
1. vrátný
2.vrátný
Děj se odehrává v kanceláři. Ivana pracuje u počítače. Na chvíli přestane, sundá brýle, promne si oči a bezmyšlenkovitě se zahledí na kalendář před sebou. Je tam datum 30. března. Najednou se usměje a v hlavě se jí zrodí nápad. Vezme mobil a vytočí číslo.
Ivana:
Ahoj Pavle, jak se pořád máte? ... Jo, to ráda slyším, pozdravuj ji ode mne..... Proč vlastně volám - pozítří jedeme s Honzou na Slovensko, tak nás napadlo, že bychom si udělali na Moravě pauzu a někde bychom se sešli na kávu, co říkáš. Pavla se nemůže uvolnit z práce? To nevadí, stejně se můžeme zdržet maximálně hoďku, ty se nám můžeš věnovat? No to je skvělé, budeme se těšit. Vyzvedneme tě v podniku na bráně, ano? Taky se opatrujte. Ahoj.
O dva dny později. Vrátnice průmyslového podniku na Moravě a kancelář Ivany v Čechách
Ivana sedí v kanceláři a pracuje na počítači. Přestane, podívá se na hodinky v očích jí blesknou zlomyslné jiskřičky , sáhne po mobilu a vytočí číslo.
Ivana: Ahoj, tak jsme tady na bráně, to byla hrozná cesta,mám strašnou chuť na kafe.
Pavel: No vítejte,už jdu dolů, hned jsem tam.
Pavel spěchá na vrátnici. Dojde na vrátnicí , rozhlíží se- nikde nikdo. Projde na ulici, rozhlíží se, pak se udiveně vrací. Obrátí se na vrátného.
Pavel: Nehledal mě tu někdo ?
1. vrátný: Nikoho jsem neviděl - a kdo by to jako měl být?
Pavel: Takový starší manželský pár.
1. vrátný: Ne, takový lidi jsem tu neviděl.
Vrátný: Asi přijeli k zadní bráně.
Pavel běží k zadní bráně. Proběhne na ulici, rozhlíží se a pak se vrací. Kroutí hlavou a obrací se na vrátného.
Pavel: Nepřijeli sem nějací lidé v autu s Libereckou espézetkou?
2. vrátný: Ne, tady určitě nikdo nepřijel.
Pavel: Nikdo se po mě nesháněl?
2.vrátný: Ne - a kdo by to měl být?
Pavel vytahuje mobil a vytáčí číslo.
Ivana si mezitím v kanceláři uvařila kávu zlomyslně se usmívá a s pohledem na mobil čeká na zavolání. A už telefon zvoní.
Ivana: No tak kde jsi ?
Pavel: No co já, kde jste vy ? Proběhl jsem obě vrátnice a nikde vás nevidím?
Ivana: A díval jsi se opravdu všude?
Pavel: No přeci nejsem slepej? Kam jste to vůbec dojeli?
Ivana: Do kalendáře jsi se taky podíval?
Pavel: Proč bych se měl dívat do kalendáře, kde vlastně teda jste?
Ivana: No já sedím ve svý kanceláři, mám nohy na stole a piju kávičku. A ty už se konečně podívej do toho kalendáře .
Pavel: Co máš pořád s tím kalendářem, to je nějaký fór, že ? Pane vrátný, máte tu kalendář?
Vrátný, který sledoval celý rozhovor, pochopil a se smíchem ukazuje na nástěnný kalendář s datumem 1.4.
2.vrátný: Dneska je přece Apríla!!!
Pavel konečně pochopil
A do .... tos mě teda dostala. No, co se dá dělat, máš na to.
Smích na obou stranách
Konec
(Zpracováno podle skutečnosti, opravdu jsem taková potvora a tohle provádím svým přátelům)
Napište scénář a zahrajte si ve filmu. Více o soutěži zde.