Lehátkový vůz s českými turisty je na samém začátku cesty do Itálie. Píše se rok 1969 a je měsíc květen. První město na celé trase, Vídeň, je současně první celodenní zastávkou. Vojtěch Balabán fotografuje manželku Júlii vypůjčeným fotoaparátem značky Zenit. Vznikne tak seriál mamka a… V domácím albu pak bude možno uvidět mamku a Prátr, mamku a sochu Marie Terezie, mamku a chrám Svatého Štěpána.
Lstivý manžel však postaví nic netušící choť i před obchod pana Wilhelma Pohla. Je to vyhlášený obchod s plastikovými modely. Za manželkou Julií vykukuje na firemním štítu přesná adresa prodejny! Vojta je zuřivý plastikový modelář, kitař. S obchodem pana Pohla má své plány. Provede také na poště zvláštní úkon. Pošle si domů prázdnou obálku. Činí tak skoro všichni turisté.
V té době totiž nelze v tuzemských obchodech zakoupit plastikovou stavebnici válečného letadla.
Doma Vojta uchopí prázdnou obálku a do ní napíše na stroji fingované pozvání. To pan Wilhelm Pohl zve špatnou češtinou přítele na návštěvu. Je doba devizových příslibů a výjezdních doložek. Policajti v okresním městě točí dopisem na všechny strany. Nakonec doložku vydávají. Pak už to jde ráz na ráz. Vojta zakupuje v Brně zpáteční jízdenku do Vídně. Za koruny! Trhá z vývěsky jízdní řád v němčině. Do trenýrek ukládá ulité nemanželské peníze. Ráno sedá v Brně do oranžového autobusu. Celník již sedí mezi cestujícími, takže celní prohlídka je vyřízena cestou do Mikulova. Na hranicích žádný problém. Fanouš má vše potřebné v pořádku.
Pan Pohl ve Vídni je dojat, když vidí fotografii svého obchodu. Český turista jej zařadil mezi pamětihodnosti města! Majitel přidává Frantíkovi jednu stavebnici zdarma! Vojta chodí zásadně pěšky. Jízdné tramvají je drahé. Neovládá německý jazyk. Na svetr si tedy připíná německy psaný jízdní řád. Předstírá, že je hluchoněmý. Dobří lidé jej přivedou až na autobusové nádraží. Poděkovat nemůže, jen vroucně tiskne těm dobrákům ruku. O půlnoci je opět v Brně. Ženě nakecal, že byl na abiturientském srazu.
Po čase si dobrodruha Vojtěcha Balabána zavolá bokem maminka Štefinka. Zná syna nejlépe ze všech. Ohlédne se a zabouchne za sebou dveře.
,,Kdes býl? Kápni božskó, mně neoblafneš!“ spustí žena z lidu na překvapeného syna.
Jako předmět doličný třímá maminka autobusovou jízdenku Brno – Vídeň a zpět. Také ukazuje utržený kus jízdního řádu. Jízdenka je opatřena datumovým razítkem. Svědkové obžaloby vypadli z kapsy od košile při praní. Maminka v roli detektiva si také ověřila údaje v synově cestovním pase.
,,Mami, byl jsem ve Vídni!“ bez obalu se přiznává usvědčený delikvent.,,Byl jsem tam jako vyslanec Klubu přátel Jaroslava Foglara s jistým posláním. Na víc se mne, mami, raději neptej!“
Mamince Štefince, ženě z lidu, se úžasem rozšířily panenky.
,,Prosím tě buď rozumné, máš malý děcko a žena je učitelka. Buď rozumné!“
A tak byla vyřízena i tato záležitost. Mamince však až do konce jejího života nikdo nevymluvil, že její syn Vojta Balabán byl v jisté době špionem!
