Úvaha o přátelství a toleranci

Jsou zde krásné úvahy....Přátelé patří k životu jako muž k ženě, máma s tátou, ségra s bráchou, babička s dědou. Kdo je měl a má, poznal jejich lásku, může dozajista říci, žiji plodný, šťastný život.

Přátelství je krásné a také vzácné. Pokud poznáš opravdové přátelé, můžeš být šťastný

S přátelstvím to mám stejné jako s láskou. Mělo by povznášet, ne spoutávat. Všechno mezi tím je relativní.

V podstate sme vyvolení všetci čo sme sa narodili na tento svet, veď koľko detí bolo počatých a na svet sa nenarodili.

Moji zlatí rodiče mi doma říkali "přej a bude ti přáno". Řídím se tím celý život. Doporučuji tento slogan těm jednotlivcům, kteří jsou poznamenáni neradostným dětstvím a mají od té doby, jak je vidět problémy se závistí. Slogan "není vše nad zlato, co třpytí" vyhodit z okna. Konečně se ho zbavit a nahradit prostým a lidským: "přej a bude ti dáno". Kvalita života následně nabyde úplně jiných rozměrů . Radostných a přejících. Ale chce to odvahu, čistou duši a nejen stále remcat o nezaviněné chudobě. To již opravdu nikoho nezajímá. Přátelé mi přinášejí radost do života a tu si nedám nikým a ničím vzít. Jsem totiž šťastná bytost.

Dobrý den, když jsme sami, hledáme přátele, když je máme, hledáme samotu.Pro mě je přátelství vzácné, něco, čeho si velmi vážím. Pokud mě někdo zradí, těžko mohu odpustit, ale když mě zradí nejlepší přítel, odpuštění je zcela nemožné. Chci být svým přátelům- a pár jich na tom světě mám- pevným štítem, abych je ochránila, nedobytným hradem, kde by se mohli bezpečně schovat i posvátným chrámem, který zklidní jejich duši a mysl. A totéž očekávám od nich. Vladka

Pekný článok o priateľstve a tolerancii. Minule som na fb čítala jeden citát, ktorý ma zaujal a zdá sa mi pravdivý aj čo sa týka priateľstva. Citujem : ,, Nechávam siveľa vecí pre seba. Takže nemôžeš povedať, že ma poznáš. Poznáš len to, čo ti dovolím poznať . ,,

Opravdu dobré přátelství je vzácné, vzniká většinou dlouho a má trvání navěky. Ti lidé mají hodně společného, aby si mohli porozumět , věřit si. Znají i své slabiny a nestydí si to přiznat před sebou. Přátelství vznikající na základě několika setkání, či sdružování ve spolcích jsou jiná, nejdou do hloubky, ale určitě obohacují velmi člověka , jeho aktivity, naplňování volného času a p. Bez přátel jsme opravdu sami, chudí a smutní.

Život bez přátel si neumím představit. Vždy jsem měla dost přátel, někteří mně zůstali dodnes, s mojí nejstarší přítelkyní se znám od našich 5 let, tj. už 66 let a stále se navštěvujeme, víme o sobě všechno a pomáháme si, Další dvě přítelkyně znám od svých asi 25 let, byly jsme spolu v zaměstnání a rovněž se stále navštěvujeme, denně si telefonujeme a víme o sobě také vše. Někdy se sejdeme všichni a říkáme tomu "Babinec". Jsme všechny samy již řadu let a tak si vzájemně kontrolujeme zdravotní stav, kdyby některá potřebovala pomoct třeba k lékaři a tak.Bez nich by byl můj život hodně šedý. Mám ráda i vás na íčku, i když se osobně asi nesetkáme, mám problém s pohybem, tak už nikam nejezdím. A to jsem dříve pěstovala turistiku.Další přátele mám na mailu, píši si s nimi již řadu let. Několik mi jich už odešlo, to mě rozesmutnělo, ale to je život.Na konec mé úvahy o přátelství vložila jeden citát, který to vše vysvětluje "Skutečné přátelství je jako pevné zdraví. Stěží si uvědomujeme jeho hodnotu, dokud o něj nepřijdeme."

Fuj, hnus velebníčku, taková hrubka! Přece vyjádřily! To ten tablet, to ne já.