Odsátí tuku, operace víček nebo nová prsa se už nabízejí i na slevových portálech. Tak běžným spotřebním zbožím se tyto zákroky staly. Statistiky mluví jasně, nějakou tu úpravu podstupuje čím dál více Čechů, protože jejich ceny rok od roku klesají.
Některé zákroky jsou v reklamách a různých pořadech prezentovány jako běžná věc. Třeba jako návštěva kadeřníka nebo pedikúry. Jistě, jejich ceny, i když klesají, nejsou zanedbatelné, ale rozhodně už nejsou jen výsadou bohatých lidí či celebrit, které potřebují skvělý vzhled ke své práci. Nějakou tu úpravu si dopřávají i lidé se středními příjmy a čím dál častěji lidé vyššího věku, často i ti v penzi. Je to logické. Šedesátnici drobné zvednutí víček může opticky ubrat deset let věku, posílit sebevědomí a dát chuť do života.
Třiašedesátiletá Zora si nedávno nechala udělat operaci víček a píchnout si botox do hlubokých vrásek, které měla kolem úst. Kamarádky ihned zaregistrovaly, že vypadá nějak lépe, svěže. Nejdříve slyšela jen: Dnes ti to sluší. Za pár dnů: Co se sebou děláš, mládneš... Tak šla s pravdou ven. „Seděly jsme se sousedkama u nás na zahradě a já jim řekla, že jsem byla na těch zákrocích. Měli jste to vidět. Pohoršení, zděšení. Všechny říkali, že by nic takového neudělaly, že je to zbytečné. Po vsi se teď šíří, jaká jsem malicherná koza, že jsem utratila tři důchody za zkrášlovací zákroky. Já si na to našetřila, manžel mě podpořil. Líbí se mu to a uvažuje, že si víčka nechá zvednout taky,“ vysvětluje.
A další příběh. Osmapadesátiletá Vlasta si nechala udělat liposukci. „Měla jsem břicho, i když jsem málo jedla a cvičila. Jenže mě bolí záda, cvičit nemůžu intenzivně. To břicho mě trápilo, na plážích jsem se za něj styděla. No, tak už ho nemám. Odřekla jsem si jednu dovolenou, půl roku si nekupovala nic zbytečného a hned jsem na to měla našetřeno. Ale nikdy bych to nikomu nepřiznala. Za žádnou cenu. O plastikách se nemá mluvit. Je to intimní, tajná věc, a když kamarádky poznamenaly, že jsem zhubla, řekla jsem jim, že je to výsledek tvrdé dřiny na zahradě, diet a každodenní dávky sklapovaček,“ vypráví.
Faktem je, že podle toho, jak se klinikám plastické chirurgie daří, nějaký zákrok si zřejmě občas dopřejí i ti, kteří tvrdí, že plastická chirurgie je naprostá zbytečnost a ukázka neschopnosti vyrovnat se s přirozeným stárnutím. „Vypadá to, že počet plastických chirurgů je u nás na počet lidí ve srovnání s okolními zeměmi nejvyšší,“ říká Lubomír Svoboda, ekonomický ředitel kliniky Esthé.
Největší zájem je o operace očních víček, ty tvoří třicet procent ze všech plastických operací provedených v Česku. U žen následuje zvětšení prsou, ale to se týká především mladších ročníků. V závěsu je liposukce a tam už jde zase, stejně jako u víček, často o záležitost žen ve věku nad padesát let. Muži chodí nejčastěji na úpravu očních víček a liposukce tuku z břicha. Operace očních víček se nyní dá pořídit za cenu kolem deseti tisíc korun a to už je dostupné i pro penzisty.
„Lidé říkají, že si na operaci šetří třeba místo dovolené. Že si něco odřeknou, ale operaci si dopřejí. Čím dál více k plastice přistupují jako uživatelé spotřebního zboží,“ tvrdí Radka Červinková z Perfect Clinic. Přibývá případů, kdy si lidé dopřejí nějaký zákrok na splátky, což mnoho klinik umožňuje.
Jsou tedy zásahy do zevnějšku naprosto běžná věc, kterou není důvod tajit? Nebo jde o intimní zákrok, který ztratí kouzlo tím, že o něm každý bude vědět? Když zabrousíme mezi mladší generaci, zjistíme, že je to i pro ni velké téma. „Nedávno jsem začal chodit s jednou dívkou,“ vypráví šestadvacetiletý Michal z Prahy. „Přišla v upnutém tričku s výstřihem, já si nemohl pomoct, tak jsem jí tam nemravně koukal a poznamenal, že je krásná. Ona na to: Však jsem do toho vrazila třicet tisíc. Bylo to strašné. Kouzlo bylo pryč. Nechci holku, která na počkání každému vypráví, kolik ji stálo udělání umělých ňader.“ Ale jeho vyprávění pokračuje: „Asi za měsíc přišla moje máma s liftingem obličeje. Vypadala divně, ale byla spokojená. Je to její věc. Ale vzápětí si domů pozvala tři kamarádky a dopodrobna jim líčila, jak to probíhalo a kolik to stálo. Proboha, proč o tom ty ženské mluví, to nechápu.“
Je to asi téma, ve kterém se všichni těžko shodnou, jak k úpravám zevnějšku přistupovat. Každopádně už není tabu veřejně přiznat, že se stárnutím bojujeme i pomocí plastických chirurgů.
Někdo se tím chlubí, někdo to tají, někdo to odsuzuje. A co si o tom myslíte vy? Měly by být podobné úpravy intimní záležitostí nebo věcí veřejnou?
