Má stará matka

Nepřísluší mi hodnotit pohnutky syna ani autora, který činí, co činí. Chodíme různými cestami a máme různé osudy. V básni vnímám lásku syna k matce i zodpovědnost vůči těm, se kterými spojil svůj život. Maminky často právě do synů vkládají příliš svých nadějí. Připomnělo mi to mou babičku, která mi pokaždé, když jsem po provdání zavítala do svého původního domova, kladla až do své smrti stejnou otázku: "Kdy už se vrátíš domů?" Mou odpověď, že už mám domov jinde, nedokázala přijmout.

Já si myslím, že to nesmím je použito proto, že si syn stýská po matce.

Místo nesmím - nemohu a je to vysvětleno. Pokud žije v cizině , pracuje, měl by svou rodinu vzít do Čech a pobýt tu s matkou déle. Matka to pochopí, pokud je při smyslech. Tatínek kamarádky byl na tom tak, že když tam s rodiči pobývala, říkal jí:" Co tu chce ta baba?" Nechápal už, že je to jeho žena a chtěl u sebe mít mladou dceru. Nebylo to vždy k smíchu.... Líbí se mi čínská poezie: "Sama jsem zůstala, samotná musím tu žít. Ruka má marně se chystala rozmotat života nit......" Báseň je hezká, ale moc a moc smutná...

*

Souhlasím s panem Karlem . Nemyslím si, že by bylo dobré, aby rodiče vám zasahovali do nové rodiny,ale navštěvovat svoji starou osamělou matku jednou za rok a na pár minut je trestuhodné. Budete se divit až vám to vrátí vlastní děti.

Třeba měla matka jen jednoho syna,jedno dítě ke kterému ji vázalo mateřské pouto,tak se nedivím.I když některé slova nesmím se vrátit domů mi v básni nesedí.Jinak pěkné čekání matky na syna.

Paní Zuzanka to napsala moc hezky a bohužel takový je život. Měla jsem starší rodiče a po smrti otce jsem dochovala maminku.

Žiji v tomhle ohledu poněkud atypický život, dávno bez rodičů, a bez vlastní rodiny. Proto nemohu nikoho posuzovat a odsuzovat. Pokud nemá někdo své rodiče na dožití u sebe, asi je může jen navštěvovat, protože má vlastní rodinu. Někdy se ti původní rodiče nedokáží od svých už dávno dospělých dětí odpoutat a vlastně jim i trochu nebo dost znemožňují založit si vlastní rodinu a vést samostatný život. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdo založí rodinu, má se starat v prvé řadě o ni, rodičům samozřejmě dle možnosti pomoci, ale ne být pořád u nich. Tak myslím, že má pan Čepelka pravdu, i když to zní tvrdě. Ale je mi to samozřejmě líto, že to tak je. Právě proto by se starší generace neměla upínat jen na své potomky a čekat, že budou žít s nimi stále.

Asi to nechápu - kruté a nesmyslné...