Můj úkol: Psát nové přípravy aneb Když dva dělají totéž

Posílám trochu opožděný dík za všechny příspěvky k mým školním vzpomínkám. Bohužel se k i60 (i k internetu) nedostanu častěji.

Prima, vážím si moc dobrých kantorů a mrzí mě, že to co by si opravdu zasloužili - toho se jim nedostává, ať je to chování žáků a jejich rodičů /ne všech/ ohodnocení , prostě někdy buzerace shora i sdola a j. Staří kantoři dosluhují a mladým se do toho nechce.

Milá Marcelko Pivc. i ostatní zde občas píšící učitelé. Vaše články jsou zajímavé i poučné pro moji vnučku - je v 1. roč. VŠ pedagogické - učitelka 1. stupně - žije zde v Kostelci n.Lab., studuje v Praze. Přeposlat jí články z "í"čka neumím - ale na jejím PC vyhledám a přečte si je tak sama. Je to pro ni zajímavé i poučné a tento článek vnučce doporučím, aby si také vytiskla a uschovala. Učitelé to mají nyní dost těžké = nejen se žáky, ale i s některými jejich rodiči! VĚŘÍM, že žáci 1. st. ZŠ svou novou učitelku šikanovat nebudou, že ve svém budoucím povoláním vydrží spokojena. Víc, než věřit a přát jí vše dobré už jako babička pro vnučku udělat nemohu!!

Za léta kantořiny jsem si vypěstovala pořádný odpor k jakémukoliv plánování. Myslím, že už jsem popsala dost velkou hromadu papíru, za což se omlouvám všem stromům, které na to padly. A těch probděných nocí! Pořád jsme něco museli. Teď, co nemusím a nechci, nedělám.

Jo, jo, "přípravy"! Nebyla jsem jich ušetřena ani jako "nepedagog" na půlročním zástupu za vychovatelku školní družiny na MD. Byla to pro mne pěkná pakárna!

Opravuji překlep. Učitelem jsem byl jen 33 let. Před tím jsem pracoval ve stavebnictví, ale také jsem zažil veselé příhody se dvěma řediteli. Inspirovala jsi mne, již mám osnovu, Článek se bude jmenovat „Má ředitel řídit anebo ředit?“ Díkec 

Učitelé s ddnešními dětmi to zrovna lehké neají.Neměnila bych s nimi tehdejší své zaměstnání ani za nic. Napsáno se vzpomínkou.

Na jazykové škole, kde jsem učila, se také psaly přípravy na hodinu, i když při konverzaci v cizím jazyce se více než kdekoliv jinde muselo reagovat namístě na odpovědi žáků. Přesto některé kolegyně psaly detaily typu: Máš bratra? Jak se jmenuje? ..A co když bude první odpověď Nemám?, namítala jsem, k čemu je pak ta podrobná příprava? Já jsem měla vždy jen několik bodů, co chci v hodině udělat. Moje ředitelka také chtěla na hospitaci přípravu, tak jsem jí dala prázdný sešit. Před dětmi to solidně neokomentovala. Po hodině jsem řekla: To jste zírala, co? A on pravila, že ano, ale že usoudila, že přípravy mít nemusím, protože je nepotřebuji. Na tohle byla narozdíl od Marcelina ředitele formát.

Marcelko, byl jsem učitelem 38 let a zažil různé situace se svými řediteli. Ta Tvá pointa v závěru je typická, za *****. Budu se těšit na další Tvé články o škole a sám se také připojím. :-) 

Vzpomněl jsem si na mamku ,která si taky denně musela dělat přípravy na vyučování, takže se ani rodině nemohla věnovat a to nebylo jediné co musela dělat - opravovat, výkazy, politické školení, kroužky, semináře..těžké to bylo povolání.