Můj úkol: Psát nové přípravy aneb Když dva dělají totéž
Autorka před lety při výuce

Můj úkol: Psát nové přípravy aneb Když dva dělají totéž

12. 5. 2016

Ve škole jsem v roli pedagoga strávila 37 roků, a kdybych připočítala dobu svého vzdělávání, počet školních let by ještě dost narostl. Snad tedy proto mé vzpomínky patří často, nebo dokonce nejčastěji, právě škole.

Kdo pracoval ve školství, případně měl v rodině nějakého pedagoga, ví, že pro každý školní předmět byly (a stále jsou) platné osnovy, z nich je pak sestaven tematický plán s počtem hodin k danému tématu. Podle plánu si učitel vypracoval přípravy na každou z vyučovacích hodin. Na základě vůle ředitele byly písemné přípravy jakýmsi postupem, podle kterého měla hodina probíhat. Někdy stačilo napsat osnovu z 5-6 bodů, ale někteří z učitelů byli schopni napsat téměř slohovou práci. Rozhodně však touto osnovou nebyla zdaleka splněna celá příprava na vyučování, k té se samozřejmě počítala příprava pokusů, pomůcek, materiálu, hudebních nahrávek... a po vyučování následovalo ještě opravování písemných úkolů žáků.

První asi dva roky jsem si přípravy - v podobě té osnovy - pravidelně psala, poté jsem je už z předchozích začala opisovat (osnovy ani tématické plány se neměnily), až jsem ve snaze šetřit čas i sešity použila plány z minulého roku. Tehdy jsem učila asi 3.- 4. rokem, což mi dávalo značnou dávku "profesionální odvahy", navíc na přípravě pomůcek jsem si vždy dávala záležet.
Tehdy se se mnou náš ředitel rozdělil o hodiny mých technických prací, k čemuž měl jako ředitel při výběru předmětů právo. V dílně jsme se tedy během týdne ve vyučování střídali.

Brzy se pan ředitel objevil v mé hodině na hospitaci. Už si dávno nepamatuji, co jsme tehdy probírali z teorie, ani jakým výrobkem jsme se právě zabývali. Vím jen, že si ředitel hned na začátku hodiny vzal můj sešit s přípravami, který začal velmi pečlivě prohlížet.

Po vyučování zhodnotil hodinu, při níž se zřejmě nic mimořádného neudálo, až nakonec přece jen padly výtky:..."jak to, že máte loňské přípravy?...Budete si psát nové přípravy, máte snad jiné žáky než loni..." Vybavilo se mi jen rčení: Mluviti stříbro, mlčeti zlato, a tak jsem tedy raději mlčela. Přece se nebudu ohrazovat tím, že každá hodina vyžaduje velkou dávku improvizace přímo na místě. Že kdyby mi třeba Pepík přišel říci, že ztratil sešit a nemá do čeho psát, nebo si Anička zadřela do prstu třísku -  pak se hodina v tu chvíli začne ubírat úplně jiným směrem, než mi káže příprava v sešitě.

Zanedlouho jsem si ve volné hodině šla připravit do dílny potřeby pro další vyučování. Na stolku ležel zapomenutý sešit s přípravami pana ředitele. Listovat v sešitě bych považovala za nedůstojné, ale letmo jsem se podívala na vrchní dvě rozevřené stránky. K poznání skutečnosti mi to stačilo. Zápisy byly opravdu trochu podrobnější než ty moje, byly pečlivě opatřeny datem - den, měsíc i rok. Nemohla jsem ale nějak uvěřit svým očím! V době, kdy je můj nadřízený psal, jsem byla totiž ještě žákyně školou povinná a o učitelské dráze jsem tehdy patrně vůbec neuvažovala...

Takže přece jen: Když dva dělají totéž -  mohou být výsledky úplně odlišné!

(Termín soutěže o plánech jsem sice zmeškala, ale to pro mne není vůbec důležité, budu jen ráda, když moje "mimosoutěžní" vyprávění alespoň někoho zaujme).

 

 

 

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Posílám trochu opožděný dík za všechny příspěvky k mým školním vzpomínkám. Bohužel se k i60 (i k internetu) nedostanu častěji.
Soňa Prachfeldová
Prima, vážím si moc dobrých kantorů a mrzí mě, že to co by si opravdu zasloužili - toho se jim nedostává, ať je to chování žáků a jejich rodičů /ne všech/ ohodnocení , prostě někdy buzerace shora i sdola a j. Staří kantoři dosluhují a mladým se do toho nechce.
Květoslava HOUDKOVÁ
Milá Marcelko Pivc. i ostatní zde občas píšící učitelé. Vaše články jsou zajímavé i poučné pro moji vnučku - je v 1. roč. VŠ pedagogické - učitelka 1. stupně - žije zde v Kostelci n.Lab., studuje v Praze. Přeposlat jí články z "í"čka neumím - ale na jejím PC vyhledám a přečte si je tak sama. Je to pro ni zajímavé i poučné a tento článek vnučce doporučím, aby si také vytiskla a uschovala. Učitelé to mají nyní dost těžké = nejen se žáky, ale i s některými jejich rodiči! VĚŘÍM, že žáci 1. st. ZŠ svou novou učitelku šikanovat nebudou, že ve svém budoucím povoláním vydrží spokojena. Víc, než věřit a přát jí vše dobré už jako babička pro vnučku udělat nemohu!!
Jana Šenbergerová
Za léta kantořiny jsem si vypěstovala pořádný odpor k jakémukoliv plánování. Myslím, že už jsem popsala dost velkou hromadu papíru, za což se omlouvám všem stromům, které na to padly. A těch probděných nocí! Pořád jsme něco museli. Teď, co nemusím a nechci, nedělám.
Alena Vávrová
Jo, jo, "přípravy"! Nebyla jsem jich ušetřena ani jako "nepedagog" na půlročním zástupu za vychovatelku školní družiny na MD. Byla to pro mne pěkná pakárna!
Libor Farský
Opravuji překlep. Učitelem jsem byl jen 33 let. Před tím jsem pracoval ve stavebnictví, ale také jsem zažil veselé příhody se dvěma řediteli. Inspirovala jsi mne, již mám osnovu, Článek se bude jmenovat „Má ředitel řídit anebo ředit?“ Díkec 
Alena Várošová
Učitelé s ddnešními dětmi to zrovna lehké neají.Neměnila bych s nimi tehdejší své zaměstnání ani za nic. Napsáno se vzpomínkou.
Zuzana Pivcová
Na jazykové škole, kde jsem učila, se také psaly přípravy na hodinu, i když při konverzaci v cizím jazyce se více než kdekoliv jinde muselo reagovat namístě na odpovědi žáků. Přesto některé kolegyně psaly detaily typu: Máš bratra? Jak se jmenuje? ..A co když bude první odpověď Nemám?, namítala jsem, k čemu je pak ta podrobná příprava? Já jsem měla vždy jen několik bodů, co chci v hodině udělat. Moje ředitelka také chtěla na hospitaci přípravu, tak jsem jí dala prázdný sešit. Před dětmi to solidně neokomentovala. Po hodině jsem řekla: To jste zírala, co? A on pravila, že ano, ale že usoudila, že přípravy mít nemusím, protože je nepotřebuji. Na tohle byla narozdíl od Marcelina ředitele formát.
Libor Farský
Marcelko, byl jsem učitelem 38 let a zažil různé situace se svými řediteli. Ta Tvá pointa v závěru je typická, za *****. Budu se těšit na další Tvé články o škole a sám se také připojím. :-) 
Karel Boháček
Vzpomněl jsem si na mamku ,která si taky denně musela dělat přípravy na vyučování, takže se ani rodině nemohla věnovat a to nebylo jediné co musela dělat - opravovat, výkazy, politické školení, kroužky, semináře..těžké to bylo povolání.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.