FOTO: autorka

Hlavonožci

18. 5. 2016

glosa Můj příběh vzpomínky

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Helenka Vambleki 20.5.2016 14:32

Ta Hanka má teda hlavu!

Zdenka Jírová 19.5.2016 23:16

Z těch hlav se mi hlava točí. Moc vtipné.

Alena Tollarová 19.5.2016 13:15

Moc se mi povídání líbí. To se fakt povedlo!

Karel Boháček 19.5.2016 07:49

Mít hlavu na krku je nejlepší.

Anna Čípová 19.5.2016 07:01

Vaše povídání pobavilo, úsměv vyvolalo. Díky.

Lenka Hudečková 19.5.2016 06:56

Velmi, velmi pěkně sepsaná úvaha - na co člověk nepřijde, že? *****

Libor Farský 19.5.2016 01:22

Haničko, až se mi z toho také hlava zamotala! SKVĚLÉ ! Ukládám si do svého soukromého archivu s výplody nejvtipnějších hlaviček *****

Olga Štolbová 18.5.2016 22:27

Hani, moc pěkné, líbí...*****

Anna Potůčková 18.5.2016 20:25

A pak ještě jedno pořekadlo o hlavě. Muži prý jsou hlavou rodiny a my ženy tím pomyslným krkem, na kterém ta hlava stojí :-) Super článek

Jarmila Komberec Jakubcová 18.5.2016 20:15

Haničko moc hezké a vtipné.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková

Karlova spanilá jízda

„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl to čas, který jsem mohl využít pro získávání praktických životních zkušeností. Už po prvních dvou týdnech školy v první třídě, jsem prohlašoval, že mě nebaví škola, ale život,“ čte z notesu Karel.

Václav Filipec

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka