Je 7. května 2016 a jako každé jaro jsem pozvala na návštěvu kamarádku Maruš ze Šluknova. Už jsem někde psala, že pro ni vždycky máme připraven výlet za krásami naší země. Už dlouho se s dcerou chystáme navštívit Panenský Týnec. Když jsme to sdělily kamarádce, radostí zajásala, že prý to je její životní sen. A vzhledem k tomu, že sny se mají plnit a počasí nám přálo, jsme se onu sobotu vypravily na výlet. Měli jsme i hlídací den, takže jsme přibraly na výlet ještě vnučku Aničku no a samozřejmě oba pejsky. Dědečka jsme nechaly doma.
Panenský Týnec je malá vesnice nedaleko Loun. Má kolem 500 obyvatel a velkým turistickým tahákem je určitě torzo chrámu Panny Marie. Každý, kdo se zajímá o tajemná místa, už určitě o Týnci slyšel. Vnitřek nedostavěného chrámu má prý léčebné účinky, které navozují u lidí dobrou náladu, tlumí deprese a dodávají elán do života. Abych pravdu řekla, tak na mě to takový vliv bohužel nemělo, a kromě Maruš, která prý cítila brnění v rukou, ani na nikoho z nás. Psi se k tomu odmítli vyjádřit. Přesto toto místo určitě stojí za zhlédnutí. Je krásné a impozantní a vřele doporučuji. Součástí nedostavěného chrámu je klášter, který byl během josefínských reforem v r. 1782 zrušen a od té doby slouží k světským účelům. Opodál ještě stojí kostel sv. Jiří, založený kolem r. 1312.
Cestou z Panenského Týnce jsme se rozhodly navštívit ještě nedalekou Peruc. O té slyšel každý, kdo chodil do školy. Pověst o Oldřichovi a Boženě je notoricky známá. Historii tohoto městyse nebudu popisovat. Sahá až do r. 1170 a ze zajímavostí uvedu zámek, který je v současné době v soukromých rukách a byl zavřený. Další je galerie Emila Filly v zámeckých prostorách, která byla také zavřená. V krásném přilehlém parku jsme objevily otevřené Muzeum české vesnice, ale z časových důvodů jsme prohlídku vynechaly. Hezký je kostel sv. Petra a Pavla, kde se mi podařilo vyfotit i oltář a výzdobu kostelních prostor. Hlavním důvodem turistova zájmu je ale určitě Boženina studánka a Oldřichův dub. Pravda, studánka mě překvapila svou kalnou vodou, ale pramen byl čistý. Oldřichův dub působí po požáru trochu hole, ale začíná se zelenat a i tak je krásný.
Cestou zpět jsem zachytila zajímavé názvy dvou obcí, které mě zaujaly, hrad Hazmburk a dovolila jsem si přidat patrona Českého středohoří Středohoře. Toho jsem si vyfotila letos o velikonocích na Hlinné. Zvu vás tedy na návštěvu výše uvedených míst, určitě nebudete litovat. Šťastnou cestu!