Je to o lidech

:-)

Já jsem nikoho noznačila nánou,ani nijak jinak,chovala jsem se c,tak jak se chovám slušně a ochotně.To jsem je označila,když jsem psala článek,nic,víc,nic míń.Tak nakonec starší lidi na íčku mě odsoudí za to,že člověk je ochotný a raději pustí někoho sednout,aby seděly spolu?Tak to nechápu.Napala jsem to proto,že jsem se cítila za špatně,za dobrotu na žebrotu,že se tak lidi mohou chovat.Nikoho špatnými jmény jsem nenazvala,jen jsem si to myslela a to je špatně?Už nic nekomentuji ,končím.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Bylo by vám milé, kdyby vás někdo označil nánou. A když něco nemám ráda, tak to nedělám, viz. začátek vašeho článku.

Aleno, píšete, že na zájezd jste jela, protože vypadla nějaká pani. To snad není důvod. Připadá mi, že ten článek je plný zloby. Na autobusové zájezdy jezdíme a dokonce i na dlouhé cesty do ciziny a užíváme si i tu cestu. Nazvat někoho parchantem, nánou či medvědicí - nezlobte se to mi připadá trochu přes čáru. Pokud si pamatuji, tak ten první článek o Terezínu nebyl tak negavistický. A fotky focené za jízdy z okna autobusu dopadnou vždy všelijak. Dnes ode mě nedostanete žádnou hvězdičku.

Důvodem, proč se někteří lidé zdánlivě chovají jako "parchanti", nemusí být hned jejich špatný charakter, nýbrž třeba jen menší důvtipnost. Třeba té Medvědici opravdu nevadilo šermování foťákem před nosem a na otázku, v níž asi necítila ironii, odpověděla po pravdě, že ne. Právě tak Nány seděly na předem nabídnutém místě. Někdy je asi třeba formulovat své požadavky jasně, sice zdvořile, ale konkrétně. Věřím, že by to bylo lepší.

Na zájezd jsem jela,protože na poslední chvíli vypadla paní,která nemohla jet.Nakonec jsem nikdy v Terezíně nebyla,tak mě všechno co se týkalo zubožených lidí zajímalo. Tím,že se nedokážu flegmaticky tak chovat k lidem,protoˇjsem jim nabídla místo .O to víc mě překvapilo chování cizích lidí,proto jsem to napsala..Chce ještě někdo nějaké vysvětlení?

Aleno, moc jsem nepochopila, proč jste do Terezína jezdila. Byla jsem tam v 15 letech a ačkoliv to máme kousek, už bych tam nejela. Na prohlídku tohoto ghetta by měl jezdit jen ten, kdo se o tuto smutnou minulost opravdu zajímá. Mimochodem, mám Pavlovův reflex, když sednu do autobusu, chci hned jíst, přestože bez snídaně nevyjdu z domu.

Alenko ale ty jsi se vůbec netěšila, řekla bych naopak. To se pak všechno děje jako naschvál.

Tentokrát to vnímám stejně jako Jitka, ale chápu, že jsou i takové dny. Na poslední otázku mám jedinou odpověď. To, že se někdo chová jako parchant, mě v žádném případě neinspiruje k tomu, abych se chovala stejně.

..no já něco obdobného zažil taky na jednom zájezdu a taky tam běhala taková fotografka po celou dobu a popravdě jsme jí měli plné zuby ...věčně uhýbat, drcat do lidí, padat jim do jídla, budit je ..a fotky nikdy nebudou supr...Já Alenko, promiňte -- prostě nesouhlas.