Po obědě jsem postával na stanici a očekával příjezd vlakové soupravy. Poblíž čekala noblesní, v Praze rozená panička. Přistoupil k ní vesnický buran – přistěhovalec, a požádal ji o peníze. Odmítla se slovy, ať si je vydělá prací! Dotklo se ho to a po chvíli úporného „přemýšlení“ jí plivl do tváře, dvakrát, ale teď už svobodně - demokraticky!
Takovýto projev nevole býval obvyklý ve středověku. Mezi současnými selskými kolonisty Prahy zřejmě ještě přetrvává… jen tak dál s kolonizací kdysi civilizované metropole Evropy - Prahy.
Při dalším putováním metrem jsem nic zlého netušil. Souprava zastavila na Sherwoodu (dříve Hlavní nádraží Praha), jako obvykle. Vyšel jsem z budovy a jenom na to zíral. Četní kolemjdoucí už opět mluvili ústy, prý je pustili z práce dříve, v metru je prý puma! Rozhlédl jsem se po roští Sherwoodu. Bylo v něm obrovské množství zakrslých uniformovaných policistů - Romů. Z počátku jsem se usmíval nad jejich nerespektem a nebojeschopností, byli přeci tolik prťaví! Pistolkou umí přeci střílet i běloch - gádža!
Pak mi došla moudrá předvídavost vedení pražské policie. Cikáni umí přece neobyčejně dobře a úspěšně bojovat břitvami! To umí jenom málokdo! Žádný terorista v boji břitvami neobstojí s českými Cikány! Ani ti čeští, natož pařížští či ti bruselští!
Měli bychom využít cikánských posil pražské cikánské policie, a poslat je neozbrojené palnými zbraněmi, na pomoc proti frankofonním teroristům. Stačily by jenom jejich skryté břitvy! Po pár tam podřezaných teroristech už by se tam na bomby nikdo neodvážil ani pomyslet!Ještě chvíli jsem pozoroval cvrkot na Sherwoodu, nedošlo k použití krátkých ani dlouhých palných zbraní, bodných a řezných zbraní, ani policejně školených psů.
Šel jsem otráveně domů, z rozhlasu jsem se dozvěděl, že si někdo zase udělal jenom srandu!