My a čas

Konstatuji,že nevím,kde jsem brala čas na práci,když teď bez práce mám popsaný diář.Jo a začala jsem po 55 letech jezdit na kole.Tak si na to zase musím udělat čas.:) mm

V životě jsem vždy tvrdila, že "na blbosti nemám čas". Na prvním místě byla rodina, děti, domácnost, práce....a na zájmy a koníčky býval čas jen ten ukradený ze spánku, ponocování. Poslední dobou jsem promarnila spoustu času doma kvůli nepředvídatelnému počasí, nejde pořádně chodit ani na procházky. Ta stará píseň je velice pravdivá a spravedlivá k nám všem. Čas je běžěc s dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si, čas, ten bere všechno skokem za každého počasí. Čas se nikdy nezastaví, ten nám, pane, myje hlavy stříbrem na vlasy.....

vyplňování dotazníků je individuální ale nikoliv povinné. Nebudu nic tedy vyplňovat. Nepovažuji podobné "průkumy" za důvěrihodné. Ale to je jen můj osobní názor

Článek je velmi zajímavý - jako seniorka mohu dělat už jen to co mi baví a nic nemusím. Já osobně stále pracuji ale jen protože mi to moc baví a až nebude mám další koníčky jako focení, cestování, jízda na kole, lyžování v zimě a psaní knížky. A to vstávám ráno v 6hod.Ale úprava vlasů, kosmetika trvá už déle.

Volného času se mi nedostávalo v celém životě, ale potřebuje-li někdo můj čas, ráda vyhovím a s radostí se mu věnuji. Ať je to rodina, přátelé nebo někdo, kdo zrovna trpí.

Já začnu tím aforismem, jehož autorem je André Maurois, francouzský spisovatel, esejista, historik, kritik a publicista. Vzhledem k tomu, čím se zabýval, věděl dobře, co to obnáší. Navíc si myslím, že je celkem zbytečné věnovat pozornost něčemu, co funguje i bez mého přičinění. Na druhou stranu je jisté, že s mým přičiněním to může probíhat lépe, ale také hůř. Také mám v poslední době pocit, že nemám čas, těch čtyřiadvacet hodin proletím od půlnoci do půlnoci jako neřízená střela, i když prvních osm hodin každého dne spokojeně prospím. Dělám leccos, jen mě trochu mrzí, že nejsem u toho, když můj první vnuk začíná puberťačit a moje poslední vnučka rozum brát a rozvazovat. Ale budou prázdniny, tak určitě najdou cestu za mnou, když já ji teď hledám tak těžko.

V nějaké staré písničce bylo, že "čas je běžec dlouhým krokem". My ho sice nepředhoníme, ale můžeme běžet s ním a cestou toho ještě spoustu vidět i udělat.

Článek se mi velmi líbí,jak píšete je to jenom o tom,kdo chce a jak chce a s kým chce strávit svůj volný čas.Někdo dává i přednost pohodlí,nechce se hýbat,což není zrovna moc dobré a zdravé.

Já bych si chtěla sportovně zastřílet a věnovala bych tomu spoustu času, ale nemám kde a bohužel ani nevlastním zbraň.Tak svůj čas zase promrhám .