K dnešnímu dni máme doma jednoho psa a dvě kočky. Přesněji - jednoho kocoura a jednu kočku. Kocoura Simona jsme měli prvního, je velice slušný a dobře vychovaný. Nikdy nezapomene pozdravit a nastavit hlavičku k pohlazení. Teprve pak se pustí do jídla. Kočka se jmenuje Bětka a původně je to bezdomovkyně. Tehdy jsem ji nakrmila a ona se rozhodla u nás zůstat. Zabydlela se v zadní předsíni, kde má pes svůj pelech a přístup psími dvířky.
Předloni se okotila, měla pět koťat. Všechna až na jedno jsme úspěšně rozdali, nechali jsme si jen jednoho kocourka Pepoška. Bětka svého jedináčka řádně rozmazlovala. Asi pochopila, že už další koťata nebudou (raději jsme ji nechali okamžitě sterilizovat), a tak si své mateřství jak se patří užívala. Pepoška kojila ještě i v době, kdy jsou koťata už většinou samostatná. Ale nezapomínala ani na výchovu a pravidelně mu nosila ulovené myši.
Což o to, pokud byly už mrtvé, jen jsme ji s nimi vyhodili a bylo to. Pepošek si na dvoře s myšičkou pohrál, několikrát ji "ulovil" a pak ji zbaštil. Horší bylo, když máma usoudila, že by se syn už měl naučit lovit samostatně. Živé myši začala vypouštět v zadní předsíni na zem. Pepoš po nich skočil, ale protože byl ještě nemotorný, z počátku mu myš vždycky utekla. Schovávala se za gumáky a jiné "zahradní" boty, utíkala do spíže a podobně. Pes se chopil příležitosti a nadšeně pomáhal chytat. Bětka se pokaždé usadila až nahoře na nějaké polici a spokojeně koukala na snaživého potomka. A do toho jsme nadávali a lovili i my. No, prostě nuda u nás nebyla.
Konečně kotě povyrostlo, začalo chodit na lov s mámou a letos na jaře se Pepošek někam na cesty vydal sám. Snad je v pořádku a jednou se šťastně vrátí. V zadní předsíni se rozhostil klid a mír. Bohužel jen na čas. Zasáhl osud a stalo se, že zadní předsíň již není tak využívaná jako dřív. Bětka zůstala stále tou dobrou lovkyní a myši loví dál. No a kam by s tím jinak šla, než se pochlubit domů? Zvláště když tam chybí někdo, kdo by ji s tím vyhodil ven. Donese si myšku a zbaští ji v předsíni pod stolem. Najdu pak na dlažbě vždy jen skvrny od krve a myší žaludek. Protože si to nechce nechat vysvětlit, začala jsem používat donucovací prostředky. Vybraná místa jsem jí sypala chili paprikou, stříkala Savem. Bohužel, ani jedno moc nezabírá. Pozůstatky kočičí hostiny se objevují dál.
Dnes ráno jsem málem dostala infarkt. Přišla jsem dozadu, pes tancuje před kočičím stolkem a na něco mne upozorňuje. Abyste rozuměli, kočičáci mají prostřeno na svém stolečku. Když měli úplně ze začátku misku na zemi, sežral jim granule pes a pak štěkal, když se chtěli podívat, co má v misce on. Takže dostali svůj stoleček a bylo to. Jenže Bětka se zřejmě rozhodla, že bude za dámu, nebude žrát na zemi, ale prostře si na stole. A tedy..., ani nechtějte vědět, jak ten stolek vypadal. Tak teď budu ještě usilovněji přemýšlet a shánět, co na tu myšilovku zabírá.
Jak ji donutit, aby mi ty myši netahala domů? Máte někdo nějaké zkušenosti? Protože..., no, nezabiju ji, to jste jistě pochopili, že je jen nadsázka. Ale co s ní? Díky za jakékoliv rady.