Fiktivní reportáž vznikla na základě vyprávění pana Jiřího Kludského, nar. r. 1931, který v současné době žije nedaleko Plzně a který je posledním žijícím potomkem slavného cirkusového rodu. Jsou to jeho vzpomínky na život v cirkuse s jeho strýcem Karlem Kludským, nar. v roce 1891 - posledním majitelem cirkusu.
Je únor a od Krušných hor fouká studený vítr. Na oranici je po nedávné oblevě třpytivý ledový příkrov, uprostřed opuštěných třešňovek se černají lomenice podhorské vesnice. Na dvorku chalupy až nahoře pod lesem stojí dlouhá maringotka s opršelým lakem. Před schůdky čeká vysoký starý muž s bílými vlasy a s velkýma dětskýma očima. Jsem u Kludských.
V kuchyňce jako dlaň voní čerstvě naštípané dříví, v bedně pod oknem se popelí nemocná slepice a na podlaze se protahují dva chundelatí psi. "Tenhle", ukazuje direktor největšího českého cirkusu "to je sibiřská rasa". Ten větší se jmenuje Tarzan. Usmívá se a hladí psy. "Víte, já mám zvířata moc rád. Vycvičil jsem jich v životě na pět set, z toho pětačtyřicet slonů. A byly to drezúry, jak se dneska nevidí. Lva na slonu, tygra se slonem, lva s koněm, slona s koněm, čtyřicet velbloudů, tygra na koni - dovedete si představit tu dřinu."
Vy jste vlastně třetí generace u Kludských, nebo ne?
Kdepak třetí, to jde moc daleko do historie až mezi šumavské komedianty. Já sám jsem se narodil v r.1891, bratr Rudolf o dva roky později a třetí Jindřich padl v I.světové válce. A od malička jsem dělal cirkus. Až do krize v r.1934 - tehdy všechno skončilo.
Říkalo se, že váš cirkus se potopil někde v Atlantiku?
To jsou pohádky. Cirkus Kludský nikdy nevytáhl paty z Evropy. Doopravdy se potopil jeden turecký cirkus v Černém moři za bouře, který se plavil z Konstance do Smyrny. Museli naházet zvířata do vody, koně plavaly za lodí, dokud síly stačily - moc smutná historie to byla.
Kdy byl váš cirkus nejlepší?
Před krizí v r. 1934. Cirkus měl sedm set zvířat. Dvě kapely, všichni muzikanti z Pošumaví. A tři manéže. Deset tisíc diváků. V závěru vystupovalo 24 slonů. Spojili jsme všechny manéže a sloni řiši od největšího po nejmenšího. První šel Baby, byl to obrovský indický slon - oni uměli všechno na světě.
Vstane, odhodí kabát a postaví se doprostřed kuchyňky. "Dávejte pozor, ukáži vám to. Všech čtyřiadvacet slonů cvičilo na povel Changez! Obrátí se čelem. Zase changez, pak osmu, piruet Stop a down!" Vysoký bělovlasý muž už dávno zapomněl, že je uprostřed kuchyňky, kde voní dříví a tikají staré hodiny. Stojí uprostřed dráhy a dává povely svým slonům. Vysoko nad ním se vzdouvá plachta obrovského stanu, kapela hraje exotickou hudbu, drezér má na hlavě bílý turban.
Pak je náhle plachta pryč a bělovlasý muž zase sedí na židli u bedny s nemocnou slepicí."Sloni byla moje velká láska. Nikdy jsem nevyčerpal celý program, vždy jsem předváděl jen část. Celou drezúru vlastně nikdo nikdy neviděl - to by bylo číslo na celý večer. Sloni za mnou běhali jako psi. Nejraději jsem měl Babyho, to byl ten největší. Dělal jsem s ním 45 let."
Kdybyste měl příležitost, šel byste znovu do cirkusu?
Usmívá se velkýma hnědýma učima. "Rád bych, ale už mám léta. Zkoušel jsem to, ale už to nedokážu. Cirkus je dřina, velká dřina. Divák vidí většinou jen tu romantiku a efekt, dřinu nevidí nikdo. Člověk musí mít sílu a já jsem tři tisíce nocí v životě nespal. Lidé hledají v cirkuse radost. Něco jako ideál člověka. V manéži se nic nedá předstírat, nic nasimulovat. To se mi vždycky líbilo ze všeho nejvíc. Ta opravdovost: tam jsi takový, jaký jsi. Umíš - neumíš. V manéži neplatí protekce, tam se nedá lhát."
Po roce 1948 byl cirkus Kludský (jeho zbytky) znárodněn, jeho poslední majitel a direktor v jedné osobě - Karel Kludský s manželkou v závěru svého života žili v maringotce v severních Čechách. Jejich vila ve Vinařicích byla komunisty zabavena, a tak žili do své smrti v Jirkově u Chomutova. S manželkou pracovali jako dělníci na nedaleké pile. Zemřel v r. 1967. Jeho žena ho přežila o 7 let. Oba jsou pohřbeni na jirkovském hřbitově.
Cirkus Kludský byl ve své době fenoménem a pojmem. Kniha Eduarda Basse "Cirkus Humberto" byla napsána právě na motivy některých pravdivých skutečností. V dalším pokračování vás seznámím se životem pana Jiřího Kludského.
V článku byly použity úryvky z Knihy "Život v manéži".
Fotografie byly použity s laskavým svolením pana Jiřího Kludského z jeho rodinného archivu.
