Vídeňské překvapení

Vídeňské překvapení

2. 8. 2012

Vilda se opět po nějakém čase jednoho dne vypravil do Vídně, jak se říká, jen tak na skok. Cestování autem zavrhl a využil časově výhodného a pohodlného vlakového spojení do rakouské metropole. Až donedávna se domníval, že Vídeň jej již nemá čím překvapit. Ale přece jen se to znovu stalo. Jeho starý dobrý známý Vídeňák, malíř a restaurátor Karel Svárovský, dříve bydlel ve dvacátém okrese v ulici Dresdnerstrasse. Poznali se v roce 1980, kdy Vilda se ženou vyjeli do Rakouska na devizový příslib a několik dní u něj zprostředkovaně pobývali. Od té doby se vzájemně navštívili nesčetněkrát. Karel byl však již po smrti. Nutno poznamenat, že ještě za svého života plánoval, jak v jeho bytě po něm bude bydlet synovec Frantík. Nutno poznamenat proto, že to s dalším překvapením velmi úzce souviselo.             
Po příjezdu na nádraží se Vilda procházel po známých ulicích, v kavárně, kterou si s Karlem kdysi oblíbili, si pochutnal na kávě a čokoládovém dortu Sacher. V jedné z hospůdek v Prateru se později zastavil vypít pivo. Také jeden z důvodů, proč nezvolil cestu autem. Když už se nacházel v Prateru, nenechal si též ujít pohled na město z výšky Vídeňského kola a jako kdysi byl vtažen do kouzelné atmosféry zábavního parku, jak ji znal už z dob dětských let. Jeho kroky dále pak směřovaly také na ulici Dresdnerstrasse, kde chtěl alespoň nahlédnout ke Karlovu domu, v němž dříve býval častým hostem.

Nepředpokládal, že by na zvonku k bytu zůstala původní jmenovka, přesto ale zíral překvapením. Na první pohled se od ostatních zvonků v řadě odlišoval, na vizitce bylo červeným písmem rukou napsáno LUSTHÖLLE, tedy něco jako jeskyně potěšení. V tu chvíli ještě netušil, co si pod tím má vlastně představit. Obešel celý domovní blok kolem rohu s lékárnou, jako vždy, když šel zaklepat na okna Karlova bytu, která byla z druhé strany v ulici Rebhanngasse. Původní okna byla předělána, navíc tam místo jednoho z nich byly nově nainstalovány dveře, na nich nápis LUSTHÖLLE a vedle jako poutač umístěna vitrína s polonahými ženami s odhalenými ňadry. Došlo mu tedy, co je to vlastně za jeskyni. 

Vilda se nestačil divit. Nu což, život je změna, řekl si. I když Karel plánoval, že jeho byt bude jednou obývat synovec Frantík, majitel domu byl zřejmě jiného názoru. Zapochyboval, že by Frantík, kterého znal z vyprávění, takovou jeskyni zřídil. Po detailech ale neměl, kde zapátrat. Snad jen od domovníka by mohl nějaké informace získat. Vrátil se zpět a stisknul tlačítko zvonku k bytu domovníka. Nikdo však na zvonění nereagoval. Zkusil to opakovaně, ale se stejným výsledkem. 

Bylo již po poledni a Vilda seznal, že by neškodilo dát si něco k snědku. Na protějším rohu se nabízela restaurace Dresdnerhof, kam kupodivu s Karlem nechodívali, aniž vlastně věděl proč. A to se nacházela v bezprostřední blízkosti a poskytovala útulné prostředí. Zašel tam, objednal si polední menu a pivo, po jídle ještě chvíli poseděl u kávy a pořád mu nějak nešlo do hlavy, co to vzniklo v bývalém Karlově bytě.   Že by do té jeskyně potěšení nahlédl, to sám sobě kategoricky zamítl. I když zvědavost jeho mysl nahlodávala a provoz tam byl NON STOP. Raději zaplatil, vyšel ven  a nastoupením do právě zastavující tramvaje opustil ulici Dresdnerstrasse, kde v domě s číslem 132 zůstala jím neprozkoumaná jeskyně, ve které bylo možno užít si s ženami něco radosti i potěšení. Před odjezdem vlaku do Břeclavi se vydal ještě jen tak naslepo do vídeňských ulic a uliček.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeněk Horenský
Máte pravdu, František je povídkový expert, to mu nelze upřít. Já se pokouším být spíš textař a říkankář. Nasbíraných námětů na "moje příběhy" je mnoho, dá se to zkusit.
Zuzana Pivcová
A co kdyby už Vilda odešel a přišel Zdeněk? František, který také vypráví ve 3. osobě, je více všeobecně povídkový. Ve Vašem vyprávění jsou jednoznačně cítit jen Vaše prožitky. Zkusíte to?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.