Nevím, proč jsem taková?

Pani Libuško nic ve zlém, ale přečtěte si ještě jednou ten článek a pak i ty články minulé. Je pravda, že jsem to neměla číst.

Paní Hanko, proč tak zle? Vždyť pokud vám tento tak článek vadí, stačí ho nečíst. Každý řešíme své problémy jinak a většinou hodně pomůže, když je sdělíme někomu druhému. Nic ve zlém, jen mne vaše reakce udivila

Tak si myslím, že má každý z nás nějaký problém, ale nevím proč je na nás házíte. Tady by se měly objevovat úplně jiné články. Jediná pravdivá věta je asi uprostřed článku, kde Vám přátelé říkají, že si za to můžete sama a si to bude pravda.

Starosti o sebe si nepřipouštím. Moji mladí také pracují od rána do večera a mockrát od večera do rána, v dnešní době nic výjimečného. To ale neznamená, že si na mě neudělají čas. Někdy přece stačí jen brnknout, a říct : " Ahoj mami, jak se máš, nepotřebuješ něco? Půjdeme na oběd, večeři?" Jen se pořád neřešit. Pěkný den.

To je jiná situace. Chápu, že jste smutná a není vám do skoku. Pak takovýto akční web není to pravé ořechové. Také mě v situaci, kdy mi není do smíchu, aktivity ostatních připadají jak z jiné planety. Ale. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Prožít si každou minutu a starosti nechat dětem.Však oni si ten čas na maminku najdou a postarají se..Buďte ráda, že o vás manžel pečuje a mějte se rádi. Udělejte si hezký den. Přeji vám to ze srdce.

Paní Bartušková, dcera je porodní asistentka, pracuje na směny , má děti a manžela, který denně pracuje do večera. Sama často potřebuje pomoc od tchánů. Nevím, jak by se ještě mohla postarat o mě ? Syn také pracuje denně do večera, takže také nevím, jak by se o mě mohl starat ? Možná by mi mohli platit nějaký lepší domov důchodců. Řekněte mi upřímně, Vy byste si na mém místě starosti opravdu nedělala ??

Milá paní, čekala jsem na Vaše zareagováníį. Netušila jsem, že máte dvě děti. Tak Vaše starosti by měly být a priore, jejich.

Vážená paní Šimková, nikoho jsem přece nevybízela, aby mě litoval, jen se občas zamýšlím nad svým životem. A věřte mi, že jsem si nic nevymyslela.. S agresivním manželem jsem se po 30 letech rozvedla a po čtyřech letech samoty jsem se znovu vdala. V článku " V lázních jsem si to užila" jsem byla se svým nynějším manželem. Jezdili jsme po dovolených, chodili jsme tancovat a prožili jsme pár pěkných let. To se ovšem nijak nevylučuje s mým životním údělem, kterým je neustálý strach a stres.. Pak jsme byli v Paříži přepadeni.. Nyní jsem už třetí rok po operaci páteře a přesto, že jsem zkusila všechno možné /Dornovu metodu, McKenziho metodu, Vojtovu metodu, akupunkturu, SM systém, plavání atd., atd./, nepomohlo mi nic. Pohybuji se jen po bytě a o berlích. Můj zdravotní stav se neustále zhoršuje. Nemohu jít mezi lidi, nemohu jít ani do obchodu a už se nedostanu ani k doktorovi. A bez manžela se neobejdu vůbec. Vzhledem k tomu, že je manžel o 12 let starší /letos mu bude 77 let/ a prodělal infarkt, stále častěji mě přepadají myšlenky na to, co by bylo, kdyby tu se mnou nebyl... ? Čeká mě vozík, ústav, LDN nebo co ? Mám syna a dceru, ale ti mají své životy a vůbec nevím, jestli bych po nich mohla žádat, aby se o mě starali.. Nedivte se mi proto, že si ze své nemohoucnosti doslova zoufám... Víte, kdo to nezažil, tak to asi nedokáže pochopit.

Taky jsem si dodatečně na Vašem profilu všimla, že jste své první články, včetně toho, který vzpomíná Hanička, psala ještě dříve, než jsem se sem přihlásila i já. A vůbec jste nepůsobila nějak sklíčeně. Co se tedy stalo?

Paní Brázdová proč píšete takový článek a necháte se litovat. V článku " V lázních jsem si to užila" vyzníváte naopak velmi šťastně a spokojeně i se svým manželem.