Na ptáky jsme krátký

S chutí jsem se zasmala a mám taky jednu příhodu stejného druhu. Kolega fotograf mě pozval na focení labutí k nim na biotop. V té době tam žilo dobře 40 až 60 labutí. Ve dne byly na pastvě na nedalekých polích a nocovaly na vodě. Brzy ráno jsem se dostavila na místo určenį, byl nevlídný den tak jsem měla na sobě zateplenou bundu. Labutě se spokojeně pásly a jen sem tam se nějaký šik zvedl, aby se proletěl. Když letěly nad námi, tak si jedná z nich řekla, že už toho našeho zevlování má dost. A pustila na nás pěknou dávku, co je proti tomu holubí šprkanec! Dostala jsem plnou dávku na levé rameno. Můj kolega jen nevěřícně zíral. Jemu se to nikdy nestalo, a to na jezero chodí i dvakrát denně na dlouhé hodiny spoustu let.

Pěkná vzpomínka,no práci jsou nevyzpytatelní.Vědí,kam to mají pusti,taky se mi to stalo přímo na klopu,měla jsem to jako bižuterii.

Krásná ukázka toho, jak málo stačí ke smutku i k veselosti. Šprk! Možná si to budu i pamatovat. budu trénovat paměť při sledování čapího hnízda. Odtud to šprkne každou chvíli. :-)

Jo, šprk-anec, to znám. Naposledy ve Francii, Helenka to pěkně barvitě popsala v jednom z Hlášení z Francie :-) !

Tak. A teď se chechtám jako blázen i já !!!

Vaniš nepomohl?

Jo, šprky znám, jako slovo i konkrétně :-) Příhoda pobavila a vyvolala různé vzpomínky :-)

Je to takřka symbolické. Mít ptačí volnost a nedělat ze všeho tragédii, když to skutečná tragédie není. Pobavila jste mě.

Co čistírna - zabralo to ? Pokud vím tak kondoří lejno je největší žiravina...

Prima článek. Jednou mi ten šprk :-) udělal zadarmo melír. Zřejmě jsem shora byla moc fádní,