Na ptáky jsme krátký
FOTO: autorka

Na ptáky jsme krátký

22. 6. 2016

Vraceli jsme se s K. z nedělní procházky městem, které právě teď žije každoročním divadelním festivalem "Divadla evropských regionů" - letos už 22. ročník. Mám ráda kulturní události podobnýho formátu a velikosti, město s nimi vždycky omládn,e a tak nějak mu to dodá lesku, větší důležitosti a "světovosti". Ale o tom nechci psát.

Bylo slunečné, sobotní odpoledne a my byli již trochu znaveni dvouhodinovým couráním a nasáváním rušné divadelní atmosféry před divadlem, na náměstí i v přilehlém parku. Tyhle části města jsou momentálně dočasným domovem i otevřenou divadelní scénou různých divadelních souborů.

Potřebovali jsme načerpat energii, zkrátka chtělo to pivko. A tak jsme si v jednom ze stánků nechali do plastového kelímku načepovat speciál s komickým jménem Muderlant, z dobrušského pivovaru, a přesunuli se urychleně do nedalekých Šimkových sadů, daleko od hlučícího davu.

Usadili jsme se s pivkem na lavičku. Ve stínu pod korunami vysokých buků jsme v klidu popíjeli a sledovali cvrkot na nedalekém rybníčku a že bylo na co koukat. Kačeny rozličných druhů, velikostí a barev se naplno věnovaly péči a výchově svých nedávno vylíhlých potomků, zatímco kačeři jen nezůčastněně podřimovali a vyhřívali se na sluníčku v bezpečné vzdálenosti od té dětské havěti.

Prostě idyla, pohoda, jazz, člověk by tam proseděl hodinu, nebýt nenadálé nehody.

Vysoko nade mnou v koruně stromů seděl holub, který se právě rozhodl, že si uleví. A to si pište, že když vás zasáhne ptačí šprk padající z výšky cca 5 metrů, rozhodně následky nepřehlédnete ani nepřeslechnete - hodně slyšitelný pleskanec a hodně velký flek!
Na mých sněhobílých kalhotech se objevil nechutný holubí šprkanec velikosti mexického dolaru, což byl signál k okamžitému přesunu domů. Neodpustila jsem si ještě do koruny stromu vyslat k tomu neviditelnému pachateli několik nepublikovatelných kleteb a vzápětí vyrazila rychlým krokem k domovu, abych stihla to nadělení odstranit z kalhot dřív, než se z toho stane skvrna tzv. zažraná.

A teď přijde to nejlepší: tahle vcelku nepříjemná událost vyvolala z mý paměti dávno zasutou příhodu, kterou jsme zažila kdysi dávno před 40 lety s mou sestrou; a ta vzpomínka mě cestou domů rozesmála a bylo hned po špatný náladě.

******
Tenkrát jsme se spolu couraly Jiráskovými sady a ségra byla v truchlivé náladě - právě jí dal kopačky její kluk. Vylévala si mi srdce, já ji utěšovala, svorně jsme nadávaly, co jsou ti chlapi za zmetky, když tu najednou PLESK a ségra měla na rameni rozplesknutý tak obrovský ptačí šprkanec, že jsem dodnes přesvědčená, že nad námi snad přelétal kondor.

Sestřina reakce na tohle nadělení byla ovšem nezapomenutelná:

"No, vidíš to ségra, vidíš to?! Už i ty ptáci na mě se.ou!"
Vzápětí jsme vyprskly smíchy, chechtaly jsme se půl hodiny jak blázni a bylo po žalu!

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
S chutí jsem se zasmala a mám taky jednu příhodu stejného druhu. Kolega fotograf mě pozval na focení labutí k nim na biotop. V té době tam žilo dobře 40 až 60 labutí. Ve dne byly na pastvě na nedalekých polích a nocovaly na vodě. Brzy ráno jsem se dostavila na místo určenį, byl nevlídný den tak jsem měla na sobě zateplenou bundu. Labutě se spokojeně pásly a jen sem tam se nějaký šik zvedl, aby se proletěl. Když letěly nad námi, tak si jedná z nich řekla, že už toho našeho zevlování má dost. A pustila na nás pěknou dávku, co je proti tomu holubí šprkanec! Dostala jsem plnou dávku na levé rameno. Můj kolega jen nevěřícně zíral. Jemu se to nikdy nestalo, a to na jezero chodí i dvakrát denně na dlouhé hodiny spoustu let.
Alena Várošová
Pěkná vzpomínka,no práci jsou nevyzpytatelní.Vědí,kam to mají pusti,taky se mi to stalo přímo na klopu,měla jsem to jako bižuterii.
Jana Šenbergerová
Krásná ukázka toho, jak málo stačí ke smutku i k veselosti. Šprk! Možná si to budu i pamatovat. budu trénovat paměť při sledování čapího hnízda. Odtud to šprkne každou chvíli. :-)
Alena Vávrová
Jo, šprk-anec, to znám. Naposledy ve Francii, Helenka to pěkně barvitě popsala v jednom z Hlášení z Francie :-) !
ivana kosťunová
Mám ráda příběhy ze života a ve vašem podání je to paráda !
Libor Farský
Tak. A teď se chechtám jako blázen i já !!!
Ladislav Vesecký
Vaniš nepomohl?
Libuše Křapová
Jo, šprky znám, jako slovo i konkrétně :-) Příhoda pobavila a vyvolala různé vzpomínky :-)
Zuzana Pivcová
Je to takřka symbolické. Mít ptačí volnost a nedělat ze všeho tragédii, když to skutečná tragédie není. Pobavila jste mě.
Karel Boháček
Co čistírna - zabralo to ? Pokud vím tak kondoří lejno je největší žiravina...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?