Co je na létu nejlepší? Jsou prázdniny a čas dovolených. Dlouhá odpoledne a vlahé večery. Ale rána, ta jsou nejkrásnější. Chladná zem po tmavé noci a horké slunce vytváří rosu a všichni ji žíznivě pijí. Nasáklé rostliny nabízejí své šťávy a květy pyl a nektar. Vše živé se hladově pouští do shánění potravy, než nastane lenivé poledne.
Horký až tropický den má zdánlivě všední předzvěsti. "Něco přijde, včely se začínají rojit", říkával strýc v takových dnech a připravoval si rojáček. Bedýnku na přenesení roje. Odpoledne horko vrcholí a právě toho včely využívají. Mladá královna opouští rodný dům se svým služebnictvem.
Při cestě k lesu přes louku jsem jsem si všimla v šípkovém keři tmavého shluku, zřejmě pod tíhou všech těch tělíček, na ohnuté větvi. To vysvětlilo hlukot, bzukot a víření. Opatrně jsem se přiblížila. Jen na chvilku, abych nevyrušila zakladatelku nového rodu. Jen kde najdou příbytek? Na zemi? V kořenech či dutině stromu? Zřejmě to byly divoké včely. Všechny hladké, bez pylových váčků. Kdy se ubytují a vyletí z domova pro vodu a potravu?
Přeji jim v novém životě vše nejlepší a díky, že jsou tu s námi. Nebo my s nimi?