Výročí Karla IV. a vzpomínka na moji babičku

To je "srdeční" článek. Vlastenkou jsem se cítila už jako dítě školou povinné díky výborným učitelům a hlavně rodičům, kteří mi vyprávěli a nosili knížky o českých pověstech, o národním obrození a o lásce k vlasti. Přestože jsem do školy chodila v 50. letech, věděla jsem o prezidentu Masarykovi, o životě za První republiky. Oba mí rodiče nepocházeli z bohatých rodin, spíše naopak, a přesto v sobě měli tuto lásku zakořeněnou v srdci. Na svou babičku jsem vzpomněla ve svém dřívějším článku a velmi se podobala té Vaší. Básně Jana Nerudy mám ráda dodnes, mám je v hezkém vázání a občas do nich nahlédnu.Řadu básní také ještě umím zpaměti. Staré pověsti české jsem vyprávěla vnukovi od 5 let, dnes je mu 9 a všechny je zná. Tak díky nám,povídavým babičkám a dědečkům se přenese to vlastenectví i do dalších pokolení.

Tatínek znal ze školy tolik písniček a dlouhých básní, rozličných žánrů od dobrých básníků. I ty Vrchlického sprosťárny nám vyprávěl /Rytíř Smil a Balada o h....ě. / Ovšem i Kollára /Slávy dceru/ a Nerudu taky znal nazpaměť. Milan, když se ovínil zpíval Kantátu o Stalinovi v originále, což bylo velmi nebezpečné... Ale to ve škole za jeho docházky frčelo.

Souhlasím snad doslova s tím, co právě napsala Jana. Ale jinak - Čechům je třeba přijít na chuť, stejně jako tomu vínu. Zejména bývá překážkou náš zvláštní, (snad by se dalo i říci národní) smysl pro humor. Je velmi těžce stravitelný třeba pro Němce. A naopak velmi blízký právě humoru anglickému. Mám mnohokrát potvrzeno, že je to vzájemné. *****

Tento pěkný článek mě nutí k hlubšímu zamyšlení. Neznám své skutečné kořeny, ale ty současné jsou hluboko vrostlé do této Země. Ten její kousek, který pokládám za svou vlast, mám velmi ráda, ale nejsem si jistá, jsem-li vlastenka v takovém smyslu, jaký vyplývá z hrdosti na něco nebo někoho. Vnímám velmi úzkou hranici mezi vlastenectvím a nacionalizmem, a od něho je jen krůček k nesnášenlivosti, či dokonce k nenávisti.

Jiřinko, moudrost z Vašich slov cítit je. I já bych řekla jsem vlastenkou, stejně jako jí byla má maminka. Moc mne oslovil např. seriál F.L.Věk, a to nejen pro herecké obsazení. Lidé by měli být hrdi na svou vlast. Někdo možná namítne, že není na co být hrdý v současnosti, ale myslím, že stále je. Na naši zem, která je nádherná a proto právě doma nejraději cestuji a žádné moře nepotřebuji. A Karel IV, vždyť velikán to byl a naši zemi proslavil. Děkuji a přeji krásné léto.