Setkání uprostřed rybníka aneb moje poslední návštěva přírodního koupaliště
Ilustrační foto: pixabay.com

Setkání uprostřed rybníka aneb moje poslední návštěva přírodního koupaliště

27. 6. 2020

Vždy, když nastane období veder, přečkáváme je s manželem u vody. Kdysi jsme byli velkými zastánci koupání v přírodních koupalištích. Mívali jsme v okolí našeho města několik tipů, kde bylo sice koupání povoleno jen na vlastní nebezpečí, ale také čistá voda, klid a nerušené soukromí.

Dodnes se mi vybavuje plavání v jednom takovém rybníčku-bývalé pískovně. Když začalo pršet, pár návštěvníků, kteří se také nebáli plavat na vlastní nebezpečí, odjelo, a zůstali jsme u vody sami. Už jste někdy plavali v dešti? Voda pod vámi, voda nad vámi, připadáte si jako v nějaké vodní říši. Krása. Vůbec se mi tehdy z té vody nechtělo, ale když se pak k dešti přidaly i blesky, musela jsem se potěšení z vodní říše vzdát.

S přibývajícími léty jsme poněkud zpohodlněli , ocenili výhody stálého přísunu točených vychlazených nápojů , teplé kávy, či párku v rohlíku, a začali jsme navštěvovat  oficiálně provozovaná koupaliště.Nejblíže bylo koupaliště v Zákupech. Rybník z jedné strany ohraničený  písečnou pláží, stánkami s občerstvením a převlékacími kabinkami a z druhé strany travnatým břehem, kde se do vody skákalo elegantní šipkou, nebo se důstojně sestupovalo po kovovém žebříčku. Bylo zde méně pohodlí ale také méně lidí a více prostoru pro zkušené plavce, za které jsme se také my považovali.

Toho letního dne jsme se usadili na „svém“ místě a zatímco manžel se na dece dal do čtení, já jsem sestoupila po schůdcích do vody, plavala kolem členitého břehu směrem do středu rybníka, vychutnávala jsem si sluníčko, šplouchající vodu, vzdálené lidské hlasy a nořila jsem se do vodní říše. Jsem krátkozraká a dioptrické brýle si do vody neberu, a tak jsem teprve v posledním okamžiku rozeznala , že větvička, kterou jsem se chystala odhrnout z cesty není větvička, ale …

„Haaad!“ Zakřičela jsem leknutím . Nemám příliš silný hlas, takže se nestrhl poplach, nevyjel člun se záchranáři v oranžových plavkách, ani se nedostavil lovec hadů, aby nebezpečné zvíře odstranil

Jen pár lidí nejblíže ke břehu však zaregistrovalo, že se ve vodě něco děje, zjistili situaci a snažili se mě pomoci alespoň radou, kam mám plavat, abych se dostala z dosahu hada. Jejich dobře míněné rady jsem však nemohla uposlechnout, protože se mi leknutím sevřel hrudník tak, že jsem se nemohla pořádně nadechnout , natož plavat, ale přece jenom jsem se nějakým záhadným způsobem doplácala ke břehu.

Manžel si četl.

Na břehu se mě ujaly soucitné duše a pomáhaly mě dostat se z vody a z  šoku. Nabízeného panáka jsem bohužel musela odmítnout s poukazem, že řídím, ale teplou kávou jsem nepohrdla. A tak když jsem všem popsala svoje pocity z hrůzného setkání s hadem, udělalo se mi lépe a byla jsem schopná další existence.

Manžel si četl.

Vydala jsem se za ním, abych mu sdělila, jaké nebezpečí mi hrozilo a jak jsem statečně bojovala o život, zatímco on si četl. Manžel, který teprve teď zjistil, že se za jeho zády  něco dělo, mé vyprávění sledoval se vzrůstajícím zájmem, dokonce odložil knihu, a nechal si ukázat, kde asi ten had plaval.

Potom se mě zeptal: „A jak by ten had velký?"

„Ty myslíš, že jsem k němu měla připlavat a začít ho měřit ?!" odpověděla jsem už rozčileně. Napadlo tě vůbec, že jsem se taky mohla utopit ?

Protože viděl, že jsem živá až moc, vůbec ho to nerozhodilo.

Neustále si uvědomuji, jak pravdivé je rčení, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Když jsem se opláchla  pod sprchou na pláži a vracela se na druhou stranu rybníka rozhodnutá okamžitě odjet domů, manžel ve společnosti dvou dalších mužů obcházeli břeh a zasvěceně diskutovali o výskytu užovek v okolí vodních ploch. Nechápala jsem, jak si mohli být tak jisti, že to byla zrovna užovka. To já jsem přece viděla to zlovolné jedovaté hadí oko nad vodou!

Sbalila jsem si věci  a měla jsem jasno. Toto byla moje poslední návštěva přírodního koupaliště.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Romann Scott
Ježíš ... to je hlupáckej článek ... je snad jasný, že užovky vyhledávají vodu a skoro u všech přírodních koupališť běžně jsou ... a ještě ty různé "pseudometaforky" ... paní je fakt pisatelka, vyzrálá na nobelovu cenu :-))))))
ivana kosťunová
TK 8:31 - Protože o užovce se nepíše- píše se všeobecně o hadovi. Měla to být humorná glosa, nikoliv přírodopisný článek. :))
Jarmila Komberec Jakubcová
Velmi zajímavý a hezký článek. Přírodní koupaliště jsem nikdy nenavštěvovala nesnáším bahno, různé vodní trávy atd. Z hadů mám fobii.
Thomas König
když se píše o užovce, proč je na obrázku anakonda?
Jitka Mošovská
Také mám příhodu z mládí. Vyhlédla jsem si uprostřed řeky Otavy velký plochý kámen (pod kolena vody někde víc) a budu se na něm pěkně opalovat. Při odchodu vyprašuji ručník a najednou z pod kamene vyjede užovka a plave se vztyčenou hlavou po proudu. Viděla jsem ty měsíčky za hlavou. No řeknu Vám, ztuhly mne nohy, že jsem došla na břeh. Už vícekrát jsem tam nešla.
Jarda Chaloupka
Není had jen v přírodním koupališti. Viděl jsem možná dvoumetrového v bazénu u hotelu, nechápal jsem proč se koupu sám?? Had si poplácal, vylezl a Zálezly pod keřík. Taky se chtěl zchladit.....
Hana Rypáčková
Taky jsem plavala s užovkou v Otavě. Moc se mi její plavání ve vlnovce líbílo.. Vyhnula se mi.,
Zuzana Pivcová
Tak na tohoto hada si náhodou vzpomínám. Hadi mi nejsou nepříjemní, už jsem držela dvakrát krajtu (sestra Marcela má fotku s hadem v Táboře na Profilu), ale je fakt, že setkání s nějakým ve vodě, kde se dnes už sotva udržím, si klidně odpustím. Ráda jsem si článek znovu přečetla.
Jan Zelenka
Člověk nikdy neví. Hady rád nemám. ale toto setkání bylo zajímavé. Taky bych rychle prchl. Ale absolvoval jsem jiné, neméně zajímavé setkání. Byl jsem na houbách se ženou a lezl jsem po čtyřech do houští, kde byly hřiby. Rozhrnul jsem větev, abych viděl dál a dvacet centimetrů ode mne se objevil rypák divokého kance. Otázkou je, kdo se lekl dřív. Prchali jsme oba, každý na opačnou stranu. Pěkný příběh, paní Kosťunová.
Antonín Nebuželský
Jo, rozumím, taky se hadů bojím. Podobnou situaci jsem zažil na Balatonu. Holt tam ty užovky bydli" :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.