Vítejte ve "šmakovně" vinného sklepa státního statku, těsně po skončení výrobní porady. Čas od času nás ředitel po poradě pozval do vinného sklepa, kde jsme měli v bujaré náladě odložit starosti běžného dne a mnohdy až neúměrné časové nároky na naše zaměstnání. Po "koštu" jsme zasedli ke stolu, vyprázdnili připravené mísy, popíjeli vybranou značku vína a vedli řeči. Jak jinak. O myslivosti, nebo o myslivosti a zase jen o myslivosti. Semtam se připletl nějaký problém z posledních dní, vyrojilo se pár vtipů a někdo spustil "Pějme píseň dokola". Ředitel, sedm správců, náměstci a vedoucí úseků se radovali ze života. Pak některý správce pozval všechny na svoje hospodářství a tam se pak děly psí kusy. Než část společnosti, která neměla doma tuhý režim, dojela na místo činu, zmizelo ze dvorku pár slepic a kačen hbitě zabitých, oškubaných a plovoucích v hrnci na polévku a nebo si hovících na pekáči v troubě. Nastala druhá fáze, která zpravidla končila v časných ranních hodinách rozvozem padlých na místa jejich odpočinku.
Zajuchat si ovšem přijížděli mnozí hosté, především z řad nízkých i vysokých funkcionářů, ale i těch, kterým se chtěli funkcionáři zavděčit, něco od nich vymámit nebo do nich jen tak zainvestovat pro časy budoucí. Chudák sklepmistr byl v jednom kole, které se ovšem nezastavilo a mnohdy se nedařilo je alespoň přibrzdit. Dodnes na to vzpomíná jako na dobu, v níž hrál se zaťatými zuby roli otroka. Proto jsme dost času my technici byli určeni k tomu, abychom pomohli zvládat obsluhu takovýchto akcí. Hlavní sezona byla v době Brněnských veletrhů, kdy se to před sklepem černalo šestsetrojkami nebo zelenalo Volhami. To byla příležitost vymámit z majitelů exponátů třeba možnost koupě vystavených strojů nebo příslib přimhouření oka při přidělování strojů, stavebního materiálu, náhradních dílů a třeba i krmiv. Ve sklepě se vystřídali skoro všichni čelní představitelé strany a vlády, krajští i okresní funkcionáři a nechyběli ani fukcionáři ČSM. Jedna taková akce, kdy si hlavní ředitel prodeje zemědělských strojů objednal posezení ve sklepě, skončila neskutečně. Zmíněný ředitel měl syna, který velel mezinárodnímu pionýrskému táboru v Seči, který přivezl celou plejádu pionýrských vedoucích z různých koutů světa. Po příjezdu se usadili k připravené hostině, bavili se rukama, nohama a po první sedmičce se navzájem dorozuměli bez tlumočníka. Stranou zůstali pouze dva Syřané, jeden Jemenec, Iráčan a další dva neidentifikovaní muslimové, kteří odmítli vepřovou šunku i alkoholem hojné víno. Nic nepomohlo ujištění, že sklep je pod zemí a tam že Alláh neuvidí. Ti nám, pro tuto příležitost jmenovaným sluhům, pomáhali při vynášení části unavené společnosti do připraveného autobusu. Dílo zkázy nelze popisovat.
Jindy se ve sklepě objevil celý kanadský hokejový manšaft s populárním metrákovým obráncem "Džůsberym" /vzpomenete?/. Měl jsem podpisy celého mužstva, ale už ani nevím, kam se poděly.
Juchalo se částo a hlasitě. Musím ovšem říci, že přitom hospodaření statku mělo vysokou úroveň, používalo nejnovější technologie a bylo dáváno za příklad zemědělským podnikům v celé republice. Jen namátkou: stavba centrálního teletníku, prvního v republice, středisko centrální mechanizace s moderními těžkými stroji na hnojení, chemizaci, dopravu a stavební práce, stavební oddělení, zajišťující soběstačnost při stavbách zemědělských, ale i bytových objektů, flotila moderních obilních kombajnů a v republice ojedinělá sušárna zelené píce s granulací, Promill 1000, dovezená z Francie a mohl bych pokračovat.
Ale to už jsem odskočil od toho juchání trochu stranou. S odstupem času se divím, že jsem se vzhledem k těmto zkušenostem nestal znalcem, nebo alespoň stálým konzumentem vína. Je to asi proto, že my Valaši jsme byli odkojení slivovicí, i když večer co večer decinku červeného na nátlak zdravotní propagandy vypiju, celkově jsem statistiku o konzumaci vína v republice nepodpořil.