Hurá na Švédy! (V.)
FOTO: autorka

Hurá na Švédy! (V.)

3. 8. 2016

V noci pršelo a ani ráno to nevypadá nejlépe. Třeba se to ještě vybere. U snídaně opět kobylky. Některým to můžeš říkat třikrát, počtvrté zas naberou nejméně na tři snídaně. Škoda se rozčilovat. Nezbyl na mne ani salám, ani paštika. Nevadí, zdraví sílu najdeš v sýru.

Nasedáme k poslednímu výletu do okolí. Nejdříve přírodní rezervace Dumme mosse. Z autobusu vystupujeme za deště. Při pomyšlení, že se jde rašeliništěm po dřevěných lávkách exkurzi vzdávám. Celkem nás zůstává v autobuse sedm. K našemu velkému překvapení za chvíli u autobusu zastaví šéf s velkým autem a všechny nás naloží. Je totiž připraveno překvapení, další piknik v lese. Tentokrát párek v rohlíku, kdy párky se budou rožnit na ohništi. Déšť ustal a sluníčko vysušuje, co napršelo. Chvíli sbíráme borůvky a začnou se trousit výletníci, kteří jsou překvapeni, jak jsme se sem tak rychle dostali. Párky už jsou hotové, posvačíme, naděláme pár fotek a šéf nás zase bere k autobusu. To jsou služby. Při kafíčku pak čekáme na pěšáky. Slunce praží a stále ze všech stran slyšíme, jak je letošní léto na Švédsko nevídaně teplé. To je dobře, teplo mám rozhodně raději než chlad.

Následuje Muzeum zápalek. A stejný problém se vstupenkami, je nás víc, než počet, který si vstupné zaplatil. Průvodkyně říká, že je pod její úroveň číst seznam, který má v ruce, a raději scházející vstupenky doplatí s dovětkem, že o těch pár korun nezchudnou. Ale my se stydíme. Protože to nevrhá dobré světlo na seniorklub, na Bohumín, na Česko. A znovu nám vrtá hlavou, zda je to opravdu nevědomost, nebo je to český vyčuránkov. Podíváme se na film, poslechneme si výklad a můžeme si vlastnoručně vyrobit vlastní krabičku sirek, ale bez hlaviček. Některým se docela povedla, některým to jde jak psovi pastva. Pipláme se s jedním balením asi deset minut, s takovou bychom nezarobili ani na slanou vodu.
Přejezd na další stanoviště.

Do Muzea Husquarny je konečně se vstupenkami vše v pořádku a opravdu tam jdou jen ti, co mají poctivě zaplaceno.
Konečně se dočkávají i ti, co se celou dobu těší na utrácení švédských korun v jakémsi marketu a prodejně IKEA. Jsem tak strašně unavená a bolavá, že ani nevystupuju z autobusu a hodinku se prospím. Pak se ještě nadopuju autobusovým kafíčkem a můžu zas chvíli fungovat. Ti, co mají zaplacený bazén, jdou plavčit, my ostatní jdeme do rozária a k jezeru. Opět v půli cesty odpadám. Ach jo, nožičky, nožičky, proč mne nenesete k jezeru? Mohla jsem si vyfotit růžičky, no nic, někdy jindy, někde jinde.

Pomalu se slézáme k autobusu. Docela jsem zvědavá, jestli se všichni sejdeme, protože teď jsou dvě nástupní místa. Na prvním nastoupí plavci a obdivovatelé růží a zbytek nabíráme u obchodního centra. Já jsem v klidu, já už jsem v autobusu. A hurá, jsme všichni a vracíme se s naditými taškami na základnu. Začínám se zajímat o zasedací pořádek na zpáteční cestě. Prý se nový dělat nebude, vše zůstane jak při cestě sem. A sakra. Pět nás sedělo úplně vzadu, kde je jízda za trest, protože je tam nejméně místa, nejsou tam vyklápěcí stolečky a do stehen mne tlačí páčky, ach jo, to zas bude jízda. Hledají se dobrovolníci, kteří by si s námi aspoň na úsek cesty sedadla vyměnili. Sláva, jsme senza kolektiv, nabízí se jich hned několik. Tak teď se můžu spokojeně vrhnout na tu večeři. Čeká na nás losos. Mňam. Poslední karetní večer. Hru přeruší nějaký rozruch. Šéf se doslechl, že naše nejstarší účastnice měla včera pětasedmdesát let, a dává jí s přáním a polibkem i firemní tričko. Oslavenkyně je dojatá. Balení nechávám na ráno, protože stejně budu teprve po vyspání svlékat povlečení a cpát vše do kufru. Ráno v poklidu vše zvládneme. Zaplatíme útratu posledními švédskými korunami, aspoň nemusíme nic vracet. Ještě seskupit k hromadné fotce a nastupujeme! Opět nás provází pan šprýmař. Po chvilce jízdy odbočujeme na téměř lesní cestu. Pan šprýmař vysvětluje, že nebloudíme, jen má objednané kachlíky, které chce vyzvednout, a nějak tu firmičku nemůžeme najít. Tak nás povozí švédským venkovem a máme o zážitek navíc. Našli rádcové, našli, kachlíky naložené, můžeme se vrátit na dálnici.

Po cestě sem jsme se z Dánska do Švédska dostali přes most, nyní poplujeme chvilku trajektem Aurora. Opravdu, pár fotek švédského pobřeží, s kterým se definitivně loučíme, a pár fotek dánského pobřeží, které nás vítá, a hledáme cestu k autobusu. Já sjedu výtahem a jsem kousek vpředu, jenže k autobusu se nemůžu dostat, překáží mi otevřené dveře nějaké cestovky Panda – zatra práce s Asiaty, nejprve nás prohání ve Stockholmu a teď mne uvěznili na lodi. Uvažuju, jak se ze svého vězení dostanu. Mám ještě znova nastoupit do výtahu a pak jít složitě po schodech dolů? Konečně se Panda rozjíždí a já bych už mohla přejít k nám, ale pracovník v zelené vestě mne k našemu autobusu nechce pustit, protože už vyjíždějí auta a on reguluje plynulý odjezd z trajektu. Navigátorovi se snažím vysvětlit, že maj bus tam – mávám rukou. Regulovčík pouští střídavě auta zleva zprava a už se posunuje i náš. No sláva, autobus je zelenou vestou zastaven a já rychle nastupuju. Brrrrr, nechtěla bych na trajektu zůstat. Uvnitř v bezpečí autobusu zjišťuju, že několika lidem se nepodařilo dostat do autobusu včas a nechtěla bych teď být v jejich kůži. Vidět odjíždět svůj autobus musí být strašně stresující. Jeden dědouš utíká za autobusem. A vypadá to, že v nejbližších minutách dostane infarkt. Ale my teď nemůžeme zastavit, protože bychom zablokovali plynulý výjezd vozidel. Objíždíme celý areál a vracíme se zpět k trajektu pro opozdilce, kteří  jsou za plotem, ale zelená vesta otevírá bránu a propouští je na svobodu. Pět šťastných seniorek nastupuje s úlevou do autobusu a vtom z osobního auta bleskurychle vystupuje i dědoušek, který za námi celou dobu klusal. Obdivuji, jak se tak rychle domluvil, kam potřebuje svézt. Pan šprýmař si taky určitě oddechne. Nenadává, nespílá proviněným, jen konstatuje, že jsme právě složili maturitní zkoušku.

Po chvíli přijíždíme do Kodaně a je odstartovaná Velká pardubická. Vede žlutý kůň našeho průvodce, já jako kulhavá kobyla uzavírám startovní pole. Téměř není čas fotit, protože když šéf udělá pět kroků, je rázem vpředu o míli a já v poklusu doháním celou grupu a v kyčli píchá. Takže honem vyfotit u Malé mořské víly, honem projít pobřežím, honem ke kostelu. Do něj už nejdu, protože vidím asi deset schodů a z těch mám děsnou hrůzu. Sednu si na první schod a lapám po dechu a nabírám sílu k dalšímu spurtu. Opět pěší přesun. Pro mne něco strašného, ale těším se, že na konci cesty bude hodinová plavba na vyhlídkové lodi. Hurá, došli jsme k ní a vyplouváme. Snažím se fotit hlavní kanál, kterým začínáme, a překvapí nás déšť. Tak se jdu schovat pod střechu do loďky a foťák už ani nevytahuju. A další poklus, už mám té Kodaně po krk. Ještě nás čeká poslední úsek k autobusu. Doufám, že nezabloudíme. Melu z posledního, hledáme autobus u zábavního parku Tivoli. Nacházíme ho v dlouhé řadě autobusů. Do schůdků stoupám s prvními kapkami deště. Kodaň se s námi loučí sloními slzami. Poslední dobíhají k autobusu mokří, jakoby teď právě vylezli z bazénu. Odjíždíme k přístavu. Na německou půdu se dostáváme trajektem Berlin. Raději ani neopouštím bezpečí autobusu, ať nemusím zas někde zmatkovat. Natáhnu se na sedačky a hodinku se prospím. Možná bych spala déle, ale všechny mobily začaly pípat, protože chodily esemesky, že nás vítá německý operátor. Tak dojím poslední svačinu.

Grupa se vrací z paluby, nikdo nechybí. Ještě zvládnout noční přejezd přes Německo a budeme doma. Kamarádky si s námi ochotně vyměňují pět nepohodlných posledních míst v autobuse, tak budeme mít návrat aspoň pár hodin příjemnější. Hurááá, pražské Hlavní nádraží a krásně slunečno. Šéf se s každým loučí podáním ruky. Děkujeme mu za krásné chvilky. Božínku, byl to nádherný zájezd, moc jsme viděli, ale vše tak v poklusu, že se teď budu muset nejméně dva týdny léčit.

 

Přečtěte si také:

 

Hurá na Švédy! (I).
Hurá na Švédy! (II.)
Hurá na Švédy (III.)
Hurá na Švédy IV.

 

 

 

 

 

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Vambleki
Jane, iba to nahahanie /nie len/ po Kodani bylo zadara, ostatní jsme si od Ado Z platili - celý zájezd i se vstupenkami, které jsme platili na místě, vyšel asi na 11000Kč a všichni jsme si to zaplatili . pokud budete u vás pořádat zájezd pro seniory zadara, nechám se pozvat, nohy už mi zase chodí :-)
Dagmar Bartušková
Skvělé napsané, zajímavé a super fotky! Škoda, že jsem s vámi nejela!
Jan Fencak
Zaujimave citanie, teraz sa asi nikdy nevyberiem na zajazd so seniormi, ked citam , ako ste od unavy klesli na sedadla v autobuse a ako ste sa nahanali po Kodani, ale ked to bolo zadarmo, tak preco nie...
Jarmila Komberec Jakubcová
Helenko přečetla jsem všechny tvoje reportáže z poznávacího zájezdu. Měli jste všichni obrovské štěstí na nádherné počasí, já zažila jen zimu, déšť a nevlídno. To pak je i nálada na nule. S Haničkou P. bych ráda také cestovala a tak až říští rok bude pořádat nějaký zájezd hlásím se. Vím, že je výborná organizátorka - to jsem zažila na setkání v Loučné a budu se těšit na setkání s ní - jinak Helenko díky za informace
Ladislav Vesecký
Hezké. Tomu říkám pisatelská výdrž.
Hana Práglová
Díky Heli,za příspěvky z tvého pohledu.Ono to nebylo všechno tak horké,jak to vypadalo.Co se jídla týkalo---já seděla přímo u zdroje-ty trošku bokem---vždy jsem odcházela mezi posledními a na mísách zůstávala spousta jídla,která se na začátku snídaní či večeří rychle vytrácela...Ale stále přidávali...myslím,že s jídlem problém nebyl...Únava??? Ano,bylo to únavné,ale to musel každý věděl předem!!! Jednoduše-byl nabitý program,se kterým mnozí po přečtení progamu počítali!.Jak mnozí vědí,mám nohu po těžkém úraze,taky se musím hodně hlídat...Ale celou dobu mě k mému údivu nohy nebolely,neotékaly,byla jsem spokojená!!! Prošla jsem co se dalo a byla jsem nesmírně šťastná.Ale je prvdou,že každý z nás je jiný.... Druhý den jsem sekala doma obrovskou zahadu:)
Alena Vávrová
Helenko, dík, že jsi to i pro nás účastníky zájezdu tak přehledně popsala. Já jsem si v rychlosti poznamenala jen několik prvních dnů a pak už jsem nestihala. Dávám to dohromady podle fotek. Doufám, že už jsi trochu pookřála, já jsem dnes i díky panujícímu počasí tahala nohy, jako by se teprve nyní projevila ta nastřádaná únava. Bohužel i pro mne byla Kodaň tím stylem už přes čáru a byla jsem šťastná, když jsem sebou bácla definitivně do sedadla autobusu. Dojmy a hlavně fotky budu "zpracovávat" ještě hodně dlouho :-).
Zuzana Pivcová
Tvé celé vyprávění mi dalo hodně nových poznatků a informací. Tvé postřehy byly jako vždy výtečné, i když Tě docela lituji, žes musela vše absolvovat se značným zdravotním sebezapřením. Chápu, že Tě pak vše nebavilo na sto procent.
Marcela Broumová
Helenko, bylo mi to povědomé. Aha, protože jsem si to z nedočkavosti přečetla všechno najednou na tvém profilu. Děkuju za předání zážitků, pocitů a energie. Pro mě velmi přínosné. Teď budu vyhlížet a prohlížet fotky všech účastníků. A pak popřemýšlím, co s ušetřenými penězi, vždyť jsem na tom zájezdu docela byla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.