Kohout na víně

Kouzelné. A od Tomáška jsi dostala pěknou lekci, že Elenko.

Eleno, po přečtení tohoto příběhu jsem se musela smát, i když byl ten váš kohout pěkný násilník. Když bych ho ze vzteku zabila, nepozřela bych z toho hajzlíka-zákeřníka ani kousek, pořád by byl s námi u stolu. Pokud jsem ho nemohla ani cítit zaživa, nemohla bych ho ani jíst. Každé sousto by mi rostlo v puse. A nebyl tuhý, když byl tak vyskákaný? V mládí měl na mě "spadýno" houser. Kdykoliv jsem okolo něj projela s potomkem v kočárku, nechal harém harémem, a se sykotem, vytáhlým krkem co nejvíc a roztáhlými křídly, po mě vystartoval. A tak jsem pokaždé kolem plácku, kde se svou rodinkou slastně spásali trávu, profičela jako Chiron. Potomek se vždy na ten úsek cesty a na to velké zrychlení jeho "autíčka" moc těšil.:-)

Já jsem taková zvířomilka, že by mi i toho kohouta bylo líto. Asi bych ho jen někam zavřela, aby byl izolován od lidí. I když chápu, že vám to příjemné nebylo.

Kohouti jsou zákeřní, jak píšeš, útočí zezadu. Byla jsem u známých na vesnici s dvouletým synem. Chodil po dvorku, kochal se domácími zvířátky. a najednou!!!!! Krve by se ve mně nedořezal, když jsem uslyšela synův pláč a uviděla kohouta sedícího na jeho hlavičce, jak se snaží vyklovnout mu oko. Uffffff, zařvala jsem, zdvihla vysoko synka, ale ta dotěrná potvora se držela dál, musela jsem opravdu použít velkou sílu, až konečně jsem ho shodila. Poté jsem ošetřovala syna, který měl v čele tři díry, z kterých crčela krev, brrrrr, ještě teď se otřepu.

Můj "zážitek" je s jiným opeřencem: Když babička mne poslala - v červených šatičkách - pro něco na dvorek a zapomněla na volně pobíhajícího krocana. Tak rychle - jako na plot - jsem už nikdy v životě nevyšplhala!

Pěkný příběh,pěkně napsaný.mm

Jo, taky jsem zažila zlého kohouta.Strýc mu usekl hlavu a ještě ze špalku popolétl. Stále to vidím před sebou. To mi ho bylo líto. Ale lítal na hlavu dětem a kloval. Hezké Elenko.

Vaše povídka mně připomněla mou příhodu s kohoutem. Když jsem se vdala, přistěhovala jsem se do domku k manželovým rodičům. Tchýně chovala pár slepic a kohouta. Když odjela na měsíc do lázní, chodila jsem krmit slepice já. Nejsem z hospodářství, byl to pro mne nemalý úkol, protože mne kohout neměl rád. Podobně jako Váš, na mne útočil. Musela jsem do ohrady chodit v jedné ruce s krmením a v druhé se smetákem, tem jediný na kohouta platil. Občas byl kohout rychlejší než já a neunikla jsem několika zobancům. Když se tchýně vrátila, přesvědčila jsem ji, aby kohouta zabila.

Elen pěkně popsaná událost, kterou také z našeho dvorku znám. Bez klacku se ke slepicím nedalo jít. Jak jsem měla přijela s dětmi, tak ho maminka raději zavírala.

Ono to vypadá jako legrace, když se to čte, ale legrace to není, když se to prožívá. Taky mám své zkušenosti. A já jsem, Eleno, ráda, že už znám Tvého Honzu a teď jsem to přečetla doma nahlas. Limi, Tebe úplně vidím a slyším. Akorát s tou tyčí si Tě představit nedovedu ... Ale že jsou ty potvory krasavci,co!