Rytířská klání o srdce dívek a paní

Liborku já si také myslím, že džentlmeni nevymřeli. Možná častěJi čteš články s "blbou náladou" než chodíš mezi lidi, třeba v knihovně (v té mojí i v té ve vaší obci) by snad ve tvé přítomnosti aspoň jeden byl...

Ale vždyť chování žen k mužům se taky strašně změnilo. Nový a uťápnutá ženuška....Myslím, že naše chování se odráží v chování protějšku.

Emancipace bohužel místy přechází až k pseudofeminizmu. Přitom by stačilo jediné - vážit si druhého jako sebe samého. Možná je problém v tom, že si mnohdy sami sebe dost nevážíme, pak nemůžeme očekávat, že si nás budou vážit jiní. Mám ráda gentlemany bez náznaku úlisnosti (znám i takové a mám z nich husí kůži). Ani v minulosti nebyli všichni muži stejní, stejně jako my, ženy.

Milý Libore,mám čas,sílu a chuť jen na básničku.Ta je moc pěkná.pa mm

Mizející džentlmenství jsem, Liborku, nezaznamenala. Asi mám štěstí, či co. Zrovna včera se mi na pláži nabídl jeden muž, že mi ponese slunečník....) Ahoj ! Někde jsem četla zmínku, že jsi se setkal s íčkařkama. S kým? Napíšete o tom a máte fotografie? Určitě by to bylo zajímavé.

Libore, myslím, že bych pro chování mužů vůči mně volila něco z gentlemanství z doby první republiky, avšak převedeného do projevu současného slušného muže. A uvítala bych asi nejvíce, kdyby ten slušný muž se ke mně choval jako k emancipované ženě, ať byl jakéhokoliv věku. Projev O.Nového by se mi určitě příliš nezamlouval. Ti pánové, kteří se i dnes podobně chovají (a znám takové-ho), mé sympatie nemají. A ti na "opačné straně"? Výrazy, kterými bych je hodnotila, zde uvádět nebudu. A ten, který mne v tramvaji počastuje přezíravým pohledem a sedí dál, je u mne omluven - třeba si myslí, že ještě nejsem "tak stará".

Pokud, Libore, vedeš vnuka ke gentlemanství už nyní, děláš dobře. Škoda, že to není obvyklé. Líbí se mi, když spolu tančí dětské páry ve folklorních souborech nebo i v klasických tancích a chlapci se opravdu chovají galantně. U mladých mužů je to už horší. Myslím, že se k dívkám chovají tak, jak to ty dívky vyžadují či snesou. Hodně mi vadí, že pokud muži projevují ještě nějakou zdvořilost, alespoň na veřejnosti, tak pouze k vlastní partnerce, kterou snad pustí sednout, ale cizí, byť starší, ženy je nechávají v klidu a nepomohou jim. O to víc si vážím jednoho našeho mladého kolegy v práci. Je mu asi 26 let, svobodný. Ten opravdu je tak vychovaný a zvyklý z domova, že nepřipadá v úvahu, že by mi nepomohl, když mi něco upadne, okamžitě skočí a podá, se vším pomůže, naprosto samozřejmě i bez požádání. Včetně veškeré pomoci počítačového charakteru.

Jednou jsem náhodou při serfování po internetu zavítala na stránky milovníků starých českých filmů - těch předválečných. Divila jsem se, kolik mladých dívek je sleduje a obdivuje v nich zejména džentlmenské nebo chcete-li "rytířské" chování mužů k ženám, ale i rodičům nebo ke kamarádům. Samozřejmě, že by se mně, jako ženě, takové chování líbilo a rozhodně nefandím přemrštěné feminizaci, o které se zmiňujete. Teď je bohužel taková doba, kdy jsem ráda, že mě nezabijí dveře, které před mnou na mne pustí mladý muž nebo když se s taškou klátím nad sedícím svalovcem, který patrně jede z posilovny. On si ale o sobě určitě myslí, že je pravým mužem.