Jedna z nejposvátnějších řek světa pramení v Golanských výšinách na svazích hory Hermon. Jak jsem se již zmínila v předcházejícím článku, vlévá se do Galilejského jezera a později do Mrtvého moře. Existuje ještě jedna řeka se stejným názvem Jordán, a to v USA, kde se vlévá do solného jezera. To jsem zjistila náhodou při svých cestách po USA.
Galejské jezero slouží pro tzv. Národní rozvaděč vody, což je největší vodní dílo Izraele a jeho obří potrubí odvádí vodu hlavně pro jižní část země. Zde zásobují velká obytná území, kde není jiný zdroj pitné vody. Jinak v Izraeli, kam přijedete, je všude voda pitná. Já jsem ji pila při všech svých návštěvách bez jakýchkoliv zdravotních problémů. Jinde na světě bych si to nedovolila, tam piji jen vodu balenou. Vodu z řeky Jordán jsem nezkusila pít, i když většina poutníků věří, že je posvátná a uzdravuje.
Řeka Jordán má pro Izraelce duchovní rozměr. Překročení řeky bylo posledním krokem putování Izraelitů z egyptského otroctví. Řeka Jordán se tak stala i symbolem svobody. Nakonec o tom je i píseň paní Marty Kubišové. V roce 1968 se také stala "symbolem svobody" po vpádu sovětských a dalších armád do naší země.
Chtěla bych Vás zavést k Jardenitu - jedná se o místo, kde věřící z celého světa znovu obnovují svůj křest. Jsou to příslušníci různých církví, kteří vykonávají obřad křtu podle Písma svatého raně křesťanským způsobem, tedy ponořením v řece. Všichni novokřtěnci mají při křtu na sobě bílé roucho. V tomto oděvu se pak po své smrti nechávají pohřbít. V Jardenitu - v místě řeky Jordán - údajně podle křestanské tradice měl pokřtít Jan Křtile Ježíše Nazaretského. Ve skutečnosti byl Ježíš Kristus pokřtěn v blízkosti města Jericho. Ale vzhledem k tomu, že toto místo se již zachází na autonomním palestinském území, je možno místo navštívit vzhledem k bezpečnosti jen se souhlasem Izraelských obranných sil.
Vzhledem k tomu, že řeka Jordán dříve zásobovala sladkou vodou jak Izrael, tak i část Sýrie a Jordánska, stala se předmětem sporů. Po Šestidenní válce v roce 1967, kdy Izrael získal Golanské výšiny, patří prameny Jordánu Izraeli. Pokud si někdo představuje, že řeka Jordán je široká a hluboká, je zklamaný. Náš rozvodněný Uterský potok je někdy větší řekou než Jordán. Značnou část svého toku tvoří hranici mezi Jordánskem a Izraelem.
Jardenit najdete blízko města Tiberias, kde většinou bývám tak tři dny, aby se svezla lodí po Galilejském jezeře, navštívila nádherné termální lázně a synagogy. Město založil syn Heroda Velikého Herod Antipas a je pojmenováno po římském císaři Tiberiovi. Poté, co byli Židé vyhnáni z Jeruzaléma, stalo se městem židovské kultury. Stejně tak jako Safed či Hebron je město nazýváno "svatým".Po válce v roce 1948 byla většina arabského obyvatelstva z města vysídlena. V městě se nachází hrobka jednoho z největších židovských učenců Maimodida, ale také křestanský kostel zasvěcený svatému Petrovi.
Prostory Jardenitu byly otevřeny v roce 1981 a přístup k řece Jordánu je přizpůsoben tak, aby poutníci mohli bezpečně sestoupit až do vod samotného Jordánu. Já jsem ráda pozorovala ve vodě vydry a bobry. Při příchodu ke křestním místům je na zdi umístěno několik majolikových desek s textem z Markova evangelia, popisujících Ježíšův křest. Jedna z desek je i v českém jazyce.
Z návštěvy Jardenitu v roce 2014 musím popsat zajímavý zážitek z křtu - skupina asi 15 občanů USA černošského původu se svým pastorem prováděla křest dospělých mužů a žen, jeden po druhém oblečeni do bílých rouch vcházeli za zpěvu černošských písní do Jordánu až k pastorovi, který stál opodál, sám ponořen po prsa ve vodě, a postupně přicházející křtil. Najednou jedna z černošských žen dostala při křtu takový hysterický záchvat, že její křik se musel rozléhat až do Tiberiasu. Bývá zvykem poutníků přivézt si vodu z Jordánu do svých domovů. Bud mají vlastní lahvičky nebo si vodu zakoupí za 10-20 šekelů. Někteří poutníci prý ji i údajně pijí či dávají pít nemocným lidem. Myslím, že voda je určitě neuzdraví, spíše u nich vyvolá zažívací problémy.
Další podobný zážitek jsem měla v roce 2012 v únoru, kdy je i v Izraeli velká zima a někdy napadne sníh v Jeruzalémě. Zažila jsem křest skupiny poutníků církve pravoslavné z bývalého Sovětského svazu. Byla zima okolo 5 stupňů C a muži i ženy (většina z nich byli spíše senioři) vstupovali za zpěvu nábožných písní v bílých rouchách do řeky. Já v zimní bundě a rukavicích jen nevěřícně zírala. Víra dokáže v Jardenitu opravdu zázraky.
Shalom.
