Baráčnický spolek v Radomyšli vznikl v pohnuté době roku 1939, kdy bylo třeba posílit národní uvědomění. V současnosti pokračuje v udržování staročeských tradic a vytváří dobré sousedské vztahy. Baráčnické tradice nejsou mrtvé ani v této uspěchané době a přitahují i mnoho mladých lidí.
Místo, kde probíhá činnost spolku, se nazývá „rychta.“
Baráčníci se mezi sebou oslovují „sousede“, „tetičko“. Samozřejmostí je vzájemná úcta, družnost, slušnost a dodržování spolkových regulí. Základním spolkovým krojem je „svéráz“. Pro ženy se skládá z bílé halenky s rozhalenkovým límcem, krátkým rukávem (k lokti), vyšitá v národních barvách (červená, modrá) v národním vzoru na límci, manžetách a prsou. Sukně tmavá hladká (černá, tmavomodrá), punčochy normální a střevíce tmavé barvy. Halenka se nosí do sukně, u starších tetiček možno přes boky navrch sukně. Svéráz pro muže se sestává z bílé košile vyšívané v národních barvách (červená, modrá) v národním vzoru na límci, manžetách a na prsou. Místo kravaty je červená stužka. Tmavé kalhoty s koženým páskem a přezkou OB. Na hlavu je baráčnická čapka s perem.
Druhým typem dámského spolkového kroje je „Mařenka“. Vznikl na základě obrovského úspěchu opery „Prodaná nevěsta“ od Bedřicha Smetany. Kroj Mařenky v této opeře byl vytvořen v českém národním duchu a velmi se podobá pravým krajovým krojům.Třetím, nejslavnostnějším typem kroje, je původní lidový kroj, který se zachoval v jednotlivých oblastech republiky. U nás se jedná o kroj prácheňský.
(Převzato ze stránek: https://sites.google.com/site/baracniciradomysl/
Radomyšl je nedaleko Strakonic, a tak jsem se na Konopickou vypravila a opravdu se sousedsky pobavila. Nejlepší zábava je ta, kterou si vytváříme. Cítila jsem se jako mezi přáteli. Chtěla jsem atmosféru zábavy přiblížit i vám na íčku. Nevím, jestli se mi to podařilo.